Na kole a Domácí italský chléb

Autor: Michaela
Rubrika: Recepty, Rodina
Komentáře (0)

Ještěže nám tu to hřiště postavili :). Nohejbal se tam dá hrát, basketbal, na různých dopravních prostředních po asfatových cestičkách kroužit… Není se čemu divit, že je to tam hojně využíváno celou naší rodinou (a já si tam dokonce aj na bruslích namlela). Dnešní fotky tedy nic nového. Tedy až na náš pekařský úspěch. Upekli jsme v naší stařičké, plynové Moře chléb, který se vůbec (!) nespálil odspodu a dokonce i zvrchu chytil barvičku! Nejde se nepodělit.

[nggallery id=27 template=caption]

Domácí italský chléb

Rozpis na dvě velké pizzy a jeden chléb:

400ml vody vlažné

800g mouky hladké

2-3PL olivového oleje

2-3KL soli

půl kostičky droždí

trocha cukru

Pracovní postup:

Do domácí pekárny nalijeme vodu, olej, sůl, nasypeme mouku a navrch rozdrobíme půl kostky droždí, na kterou nasypeme trochu cukru. Zapneme program Kynuté těsto. Pokud máme pekárnu menší, recept si přepočítáme na menší množství (my máme pekárnu XXL a dětičky se za bruška popadaly, kterak se smály, že nám těsto na víko pekárny tlačí). Nemáme-li domácí pekárnu, vytvoříme si kynuté těsto vlastníma rukama a necháme kynout.

Po vykynutí z těsta okrojíme dva menší bochánky, které natenko vyválíme a vyrobíme z nich pizzu (u nás byla s omáčkou ze sekaných rajčat, česneku a bazalky a se šunkou, mozzarelou a čerstvým listovým špenátem). Zbylé těsto vytáhneme do podlouhlého bochánku a ten zkusíme zatočit, jako když se ždíme hadr. Takto ho necháme cca půl hodiny kynout (to zatočení jsem si vymyslela, možno to ani není nutné, ale tak zas aby to nebyla veka :) ).

A teď přijde na řadu ta trouba. Starou plynovou Moru rozpálíme na maximum. Na dno, na dlaždici (kterou tam máme nastálo, abychom vůbec něco upekli), položíme plech s vodou. V průběhu pečení vodu do plechu dolíváme. Do středu trouby vložíme nakynutý chléb. Po cca půl hodině potřeme chleba slanou vodou a pak ho potřeme ještě tak dvakrát, třikrát, jak se nám chce. Chléb jsme pekli cca hodinu až hodinu a půl (nevím) – řídíme se barvou. Myslím, že v jakékoli jiné troubě to půjde lépe (a možno i rychleji). Díky potírání slanou vodou a asi i té době pečení má chléb vskutku velmi křupavou kůrku.

Dobrou chuť.

Parmazánové sušenky

Autor: Michaela
Rubrika: Recepty, Tvoříme s dětmi
Komentáře (0)

Původně jsme chtěli s dětičkami upéct něco sladkého, ale netřeba se stále cpát cukrem. A tak jsme upekli parmazánové sušenky. Parmazán my rádi a do sušenek se skvěle hodí 60g pytlíček strouhaného GranMoravia za příjemnou cenu.

Velkou výhodu sušenek je snadná příprava. Natolik snadná, že pokud netrváte na krásných a stejných tvarech, zvládne to po uhňácání těsta čtyřleté dítko téměř samostatně (až na manipulaci s troubou). Tak do toho :) .

Potřebujeme:

140g hladké mouky (část jsem chtěla dát něco celozrnného, ale zapomněla jsem na to)

110g másla

2 žloutky

60g parmazánu strouhaného

Příprava:

Máslo (lépe povolené), mouku, žloutky a parmazán uhňácáme v těsto. Zabalíme do igeliťáku a dáme na půl hodiny do ledničky.

Potom rozdělíme na dvě části a dáme dětem k vyválení (trochu podsypeme). Rádýlkem děti rozřežou na malé kousky a ty přenesou na plech (s pečícím papírem lépe).

Pečeme cca na 180 stupňů asi 12-15 minut, sušenky by neměly moc zhnědnout, aby sýr nezhořkl. Upečené můžeme ještě trochu posolit. Prý jsou lepší odleželé, ale nevím, jestli se nám to podaří ověřit.

Dobrou chuť.

Kuchař se svým dílem

Nedá mi to nepodělit se ještě o svůj poslední kváskový chléb. Prý: „Jé, houska na hamburger!“

Snad to příště dopadne lépe.

Kvásková chlebová houska na velký hamburger

Kurz pletení pedigu

Autor: Michaela
Rubrika: Recepty, Rodina
Komentáře (3)

Dnes jsem doma zanechala hromadu špinavého nádobí, kynoucí mazanec a nakrmenou rodinu. Odjela jsem se učit, jak se plete pedig. Upřímně řečeno, nejvíc mne na tom lákalo, že si to budu moci vyzkoušet, aniž bych to přitom musela učit ještě Tobíka a odhánět Amelku.

Kurz byl fajn, byla jsem tam jen já, dvě kamarádky a trpělivá paní lektorka. Všechny tři jsme vyrobily podnos – napoprvé bychom prý nic většího nezvládly (paní nebyla jen trpělivá, byla i upřímná :) ).

Doma jsem pak nalezla vyvenčenou a spokojenou rodinu, spálený mazanec a žádné špinavé nádobí.

Podnos z pedigu

Podnos z pedigu

Musím říct, že mne to fakt bavilo. Takže se těším na pokračování – s Věrkou a Markétou už se vidíme před panelákem u dětského hřiště, kterak pleteme. (Původně jsme chtěly být jako staříci, sedící před chalupou, ale musíme se držet reálných podmínek .)

Noc s vývarem

Autor: Michaela
Rubrika: Recepty
Komentáře (9)

Uvařila jsem opravdický, poctivý, hovězí vývar. Nemyslím tím, že jsem vařila kus masa s kostí na polévku. Myslím tím opravdický vývar, ze kterého se pak vaří kde co. Který můžete použít, když nechcete, aby vaše polévky, omáčky a další jídlo chutnaly jako masoxová (nebo jiná) kostka.
Mám z toho takový zážitek, že to sem musím napsat. Vařila jsem ho celou noc! Navíc musím přiznat, že jsem na sebe i celkem hrda. Neznám moc lidí, kteří by něco takového dělali. Dokonce i v restauracích na to často kašlou. A přitom je to tak dobré.

A jak na to?
Nejprve musíte sehnat kosti. Nebudu tu zaplácávat prostor tím, jaké jsou nejvhodnější. Ve světě se vaří telecí, u nás hovězí. Já měla oboje, ale hovězí jsou takové masovější, telecí jemnější. A jak se něco takového schání? Inu, blbě :). Řezníci kosti obvykle nevystavují. Protože je obvykle nikdo nechce. Ale dobrý řezník ví, že z kostí jde uvařit cosi skvělého. Zkuste se zeptat. Pokud na vás bude divně koukat, koukejte se na něj divně taky. Jo, ptejte se pouze v řeznictvích, kde víte, že maso bourají. Kam ho vozí hotové, tam kosti nehledejte.
Já ty svoje sehnala v Globusu. Ale o hovězí je tam nouze veliká. Přiznávám bez mučení, mám tam protekci.

Vypadá to lákavě, že?

Vypadá to lákavě, že?


Postup:
1. Kosti upečte. Zatáhnou se tím a vývar bude čistější. A taky bude mít lepší chuť – nějak je to z toho pečeného lepší. Ale nespálit!
Pečené kosti

Pečené kosti


2. Kosti dejte do velikého hrnce/hrnců. Přidejte i výpek z pekáče, má v sobě spoustu chuti. Klidně ho i vypláchněte a vodu vlijte ke kostem. Potom dolijte studenou vodou a dejte na co nejmenší plamínek. Sbírejte pěnu a tuk a nečistoty. Hlídejte, aby se vývar vařil sotva viditelným varem. Pokud začne moc vřít, přilijte hrnek ledové vody.
Vaříme vývar

Vaříme vývar


Vařit by se to mělo opravdu dlouho. Já začala večer a skončila ráno. Vařila jsem vývar dvanáct hodin a věřím, že v kostech stále nějaká chuť zbyla.
Jednu nevýhodu to ale mělo – v noci se nedá tak dobře hlídat, aby se nám to nezačalo vařit příliš prudce, takže můj vývar je poněkud kalný. Mně to ale nevadí.

3. Připravte si zeleninu, koření a bylinky. Já jsem toho moc neměla – použila jsem cibuli, mrkev, řapíkatý celer, libeček (oboje mražené), bobkový list a nové koření. Pepř došel!
Zeleninu přidejte pět hodin před koncem vaření. U mě to vycházelo na třetí hodinu ranní, takže jsem si to přichystala už večer.

Zelenina čekající

Zelenina čekající


4. Po dvanácti hodinách vypněte plamínek. Nechte trochu vychladnout, kosti vyndejte a vývar přeceďte. Snažte se zachytit co nejvíce nečistot. Asi by nebylo od věci plátýnko, ale já byla líná.
Scezený vývar

Scezený vývar


5. Vývar je vhodné ještě zredukovat. Dejte ho vařit a nechcte ho být. Já jsem usnula, takže mi zbyla tak třetina toho hrnce. O to intenzivnější chuť ale má.

Pokud vás zajímají čísla, tu jsou – kostí bylo nevímkolik – tipuji tak pět kilo. Vařila jsem je ve dvou šestilitrových a jednom čtyřlitrovém hrnci (ten nebyl v plánu, ale nevešlo se). Scezeného vývaru pak byl plný šestilitrový hrnec. Zredukovala jsem na cca dva litry. Zmrazila jsem ho ve tvořítkách na led.
A tady je výsledek:

100% přírodní produkt, bez přidané soli a glutamátu

100% přírodní produkt, bez přidané soli a glutamátu

Jo, a ještě dva poučně články pro nadšence :)
Proč má smysl vařit doma vývar
Kuřecí vývar krok za krokem

Domácí chleba domácky

Autor: Michaela
Rubrika: Recepty, Rodina
Komentáře (0)

Upekla jsem domácí chleba. Poprvé úplně bez techniky (s technikou už ho pěču druhým rokem) – troubu nepočítám. Vřele doporučuji každému, kdo rád vaří. Obzvlášt vhodné je to jako terapie v případě, že vás někdo naštval.
Nejprve těsto hnětete a hnětete, seč vám síly stačí. Mě to tak bavilo, že kdyby mé síly stačily, hnětu po zbytek svého života. Chlebu ale stačí tak pět minut.
Pak těsto kyne.
Pokud z vás hněv nevyprchal, po kynutí se máte na co těšit.
Budete se totiž z těsta snažit dostat tolik vzduchu, kolik bude možné. Takže hníst musíte opravdu vehementně. Můžete taky s těstem mlátit o kuchyňskou linku. Nebo mu jakkoli jinak dávat zabrat. Jak říkám, skvělá terapie.
Pak z těsta vytvarujete chleba, který necháte dlouho kynout. Potom ho upečete.
Doma to voní a vy se cítite po právu skvěle.
Péct domácí chleba ručně je prostě fajn.

Domácí chleba

Domácí chleba


A ještě nakrojený

A ještě nakrojený

Jo, a taky už jsme zdraví.

Na klouzačce

Na klouzačce