Mezinárodní týden manželství

Autor: Michaela
Rubrika: Naše víra, Rodina
Komentáře (0)

už je dávno za námi :).

Přesto jedna hezká písnička. O manželství.

Lead Me – Sanctus Real

I look around and see my wonderful life
Almost perfect from the outside
In picture frames, I see my beautiful wife
Always smiling, but on the inside

Oh, I can hear her saying

Lead me with strong hands
Stand up when I can’t
Don’t leave me hungry for love
Chasing dreams, but what about us?

Show me you’re willing to fight
That I’m still the love of your life
I know we call this our home
But I still feel alone

I see their faces, look in their innocent eyes
They’re just children from the outside
I’m working hard, I tell myself they’ll be fine
They’re independent, but on the inside

Oh, I can hear them saying

Lead me with strong hands
Stand up when I can’t
Don’t leave me hungry for love
Chasing dreams, what about us?

Show me you’re willing to fight
That I’m still the love of your life
I know we call this our home
But I still feel alone

So Father, give me the strength
To be everything I’m called to be
Oh Father, show me the way
To lead them

Won’t You lead me?

To lead them with strong hands
To stand up when they can’t
Don’t want to leave them hungry for love
Chasing things that I could give up

I’ll show them I’m willing to fight
And give them the best of my life
So we can call this our home
Lead me ‚cause I can’t do this alone

Father, lead me ‚cause I can’t do this alone

A když už jsme u té romantiky, tak ještě jeden tip, co s načatým večerem. Usmažte si společně brambůrky! Je to jednoduché (a šíleně mastné).

Můžete si udělat méně hnědé :)

Když koukám na tu fotku, ani nevím, jestli to sem dávat, vypadá to ještě mastněji, než ve skutečnosti :).
(Brambory nakrouhejte na co nejtenčí plátky (bez robota to asi nejde) a usmažte v takovém množství oleje, až vám z toho bude špatně :). Musí plavat, něco jako kdybyste je vařili ve vodě (v receptu bylo 750ml). Osolte.)

A na závěr ještě jedna písnička. Nevím, jak se k ní textově přemostit :). Prostě pokud máte pocit, že jste to pořádně zvorali. A nebo pokud něco pořádně zvoral někdo vedle vás, třeba úplně jinak než ta holka o které se tam zpívá, a vy potřebujete připomenout…
You are more than the choices that you’ve made,
You are more than the sum of your past mistakes,
You are more than the problems you create

Příběh našich rodičů (vlastně už prarodičů:)

Autor: Michaela
Rubrika: Naše víra
Komentáře (4)

Jsou příběhy, které by se neměly zapomínat. Obzvláště pokud se týkají vlastní rodiny. Tento příběh napsal Markův tatínek. Jsem ráda, že ho sem mohu dát. Ikdyž to, že ho sem dávám zrovna v tuto dobu má jeden, nebo vlastně dokonce dva, ne úplně veselé důvody. Kéž je povzbuzením.

Jmenuji se Vlasta a je mi padesát jedna let. Tento rok máme s manželkou dvacáté páté výročí svatby.

Ženil jsem se za hluboké totality. Přestože jsem vyrůstal ve věřící rodině, sám jsem byl od dvanácti let členem Bratrské jednoty babtistů a navštěvoval nedělní bohoslužby, moje snoubenka byla nevěřící a už před svatbou jsme čekali miminko.

Syn se nám narodil předčasně, byl v inkubátoru, protože měl nedostatečně vyvinuté plíce. Tenkrát se moje žena poprvé nedokonale modlila k Bohu. Mně to prozradila až za několik let. Asi po roce našeho manželství i ona uvěřila v Pána Ježíše a přijala ho jako svého osobního spasitele.

Po necelých dvou a půl letech od narození prvního syna se nám narodil syn druhý. Dohromady s dcerou (z prvního manželství mé ženy) jsme měli tři děti a byli jsme šťastní. Až do doby, než manželce lékaři zjistili, že má rakovinu. Po důkladném vyšetření nám lékař sdělil, že nález je ve stádiu, kdy už ho nelze operativné odstranit. Jediná možná léčba byla formou vnitřního ozáření. Na mou otázku, jak dlouho bude žít, mi doktor řekl několik termínů. Nejdelší z nich byl půl roku…

Vyšel jsem z ordinace a věděl jsem, že tady může pomoci už jenom Bůh… Během několika hodin se za mojí manželku začali modlit všichni křesťané, co nás znali i neznali. Tu noc jsem nemohl spát, jen jsem v slzách volal k Bohu. Nikdy předtím jsem se nesetkal s tím, že bych slyšel Boha promluvit. Bylo už k ránu, když jsem slyšel: „Ona bude žít…“ Nejdřív mě napadlo, jestli neblouzním, ale znovu jsem jasně uslyšel „…bude žít…“. Potom jsem tvrdě usnul.

Po probuzení mě znovu napadaly pochybnosti o tom, co jsem v noci slyšel a začal jsem propadat beznaději. Ale Bůh mě znovu a znovu ujišťoval, že moje žena bude žít… Během dopoledně propustili mojí manželku z nemocnice, aby si zajistila nezbytné věci k dlouhodobé léčbě na onkologii. Naše setkání bylo plné radostných slz, protože i ona přibližně ve stejnou dobu co já přijala od Boha, že bude žít!

Od té doby uplynula spousta let. Totalita padla, o Bohu už se nemluví jen jako o postavě z pohádky a my s manželkou už máme šest vnoučat. Děkujeme Bohu za každý další den, který nám dovolil spolu strávit, protože On je ten, který má poslední slovo. A to slovo je pravda!