Domácí škola – Krkonoše

Autor: Michaela
Rubrika: Domácí vzdělávání, Fotky
Komentáře (0)

Jako první projekt jsme letos začali dělat Krkonoše, jelikož jsme tam o prázdninách byli na dovolené.
Pokud nějací domácí školáci hledají inspiraci (jako pořád hledám já:)), tak píšu, co jsme dělali.

Začali jsme tím, co je v Krkonoších nejvýraznější, a to naše nejvyšší hora.

krkonose4

Zopakovali jsme si, co je to jehlan, co je to trojboký jehlan, vymodelovali z modelíny, pak jsme počítali převýšení, kolik by nás stála jízda lanovkou v nejrůznějších variantách, kolik kabinek na lanovce celkem může jet (lanovka má dva úseky a na každém je jiný počet kabinek) a kolik lidí v nich.
Velmi zajímavé je prozkoumat, jak se vůbec měří a měřila nadmořská výška hor. První člověk, který měřil Sněžku, se seknul asi o třicet metrů – mně to přijde jako skvělý výkon!

Dalším tématem, které by děti měly znát, jsou nějaká zajímavá místa. Tohle jsem ve škole neměla ráda, vůbec nic mi to neříkalo. A tak jsem se to snažila vzít přes to, co jsme sami navštívili a co se nám líbilo. Skvělý aquapark si totiž zapamatuje každý! (fotkou nemyslím ten skvělý aquapark)
krkonose3

Nesmíme zapomenout na pramen Labe. U něj jsme si toho taky řekli víc. Jak je to s tím, jak každá řeka začíná a jakými způsoby může končit, proč je Labe naše nejvýznamnější řeka a kudy všudy protéká.

Dovolení s Míšou 2016

Nakonec jsme se dostali ke Krkonošskému národnímu parku. Znak, zóny, zajímavosti přírodní, a tak podobně.

krkonose6

krkonose7

Rovnou jsme se naučili i ostatní národní parky ČR včetně toho, kde leží. Další národní park jsme shodou okolností navštívili dnes, takže hned máme čím pokračovat :).

A na závěr krkonošského tématu nesmíme zapomenout na co? No přeci na Krakonoše!
obrazky-krkonosska-pohadka-18

Stále peču chleba. Je to terapie, je to jistota, je to domov. Když je doma chleba, vždycky vím, že mám hladovcům co nabídnout. Marek se stará o to teplo domova a já o chleba. Svět se točí správným směrem:))).

chleba

chleba2

Specifický vzor na kůrce – kynu v cedníku :). Ale chtělo by to nějaký větší cedník. Asi konečně tu oválnou ošatku.

Angličtina – kartičky k vytisknutí – cloth

Autor: Michaela
Rubrika: Domácí vzdělávání
Komentáře (0)

Velmi jednoduché kartičky ke stažení a vytisknutí.

Vytiskněte, zalaminujte, rozstříhejte.

Děti pak skládají věty typu – I like to wear pink socks. I am wearing skirt and sweater. My mom likes to wear …

Příjemnou výuku přeji!

slova_cloth

en_cloth

První třída v domškole za námi

Autor: Michaela
Rubrika: Domácí vzdělávání
Komentáře (0)

Tak dlouho něco odkládáte, až už je trapné se k tomu vracet. Můj život je plný trapných okamžiků (pusu totiž držím víc otevřenou, než zavřenou), takže i když už máme první říjnový den, vrátím se ke konci naší první třídy, což bylo před více jak čtvrt rokem.

První rok domácí školy s prvním dítětem je krásný. Nevěděla jsem úplně, co čekat, co chtít, co nechtít, co hrotit, co nehrotit… a nakonec jsem jen koukala na úžasný posun, který jsme oba udělali. Vlastně nejen my dva, nás všech šest.
Co pro mě byl asi největší „úspěch“ je posun v odpovědnosti. Mám pocit, že doma má člověk k tomu učení trochu jinou motivaci, než ve škole. Když něco neudělá, nedostane pětku. Nezlobí se na něj paní učitelka. Když něco neudělá, tak to prostě neudělá. A pak to neumí. Takže když to chce umět, ví, že pro to musí něco udělat. Za ten první rok jsme to oba doma pochopili. A když si pak náš školák sám od sebe bral na procvičování věci, které dělá nerad, brala jsem to jako největší úspěch našeho prvního školního roku.
Nebudu tu sama sobě namlouvat, že to bylo (a je) vždycky všechno růžové, chápající a všeobjímající. Nebylo a není. Ale vždycky máme možnost se zastavit a říct si – takhle to nejde. Jak bys to chtěl dělat jinak? A většinou se dobereme k nějakému výsledku. To je vlastně taky celkem dobrá škola.

Přezkoušení jsme měli moc příjemné. Toby ukazoval všechny věci, které jsme donesli, o všem povídal a já se jen koukala na to, u čeho je nadšený a dlouze o tom mluví a u čeho už sotva ví, co to vlastně mělo být. Poučné :).
Největší úspěch měla jeho „hra na pevnou ruku“. Tři dny s velkým nadšením vykuchával rozbitý CD přehrávač, pomocí páječky sundaval jednotlivé součástky (máme teď hromadu užitečných součástek) a pak s tatínkem vyrobili „hru na pevnou ruku“.
SONY DSC

SONY DSC

Je na ní značně hrd, přijeďte si zahrát, uvidíte! Ještě nikomu se to nepovedlo, můžete být první.

Po přezkoušení jsme si pohráli a posvačili na školní zahradě a potom jsme vylezli na horu Říp. Vždycky mi to přišlo z dálnice jako takový malý kopeček, ale během výstupu (s kočárkem! Blázni!) jsem zjistila, že je to fakt hora. Hora Říp.

Pořád ještě se těším na náš další školní rok, i po prvním měsíci. Takže je to dobré, že ano?!

Domácí škola – písmo

Autor: Michaela
Rubrika: Domácí vzdělávání
Komentáře (0)

Konečně nějaké dokončené téma, které jsem aji vyfotila a že ho jako dáme na blog.

Tobík si zkoušel napsat svou tajnou abecedu. Zjistil, že vymyslet nové písmo je pořádně těžké. A tak jsme se rozhodli, že se koukneme, jak to s tím písmem vlastně je. Žádné složitosti, jsme první třída :).

Nejprve něco o vzniku.

Jeskynní malby - vypálenou sirkou, ostrouhané křídy s vodou, a tak

Klínové písmo

Pak jsme se pomocí google translatoru podívali na různé věty, jak jsou přeložené do různých jazyků a napsané jejich písmem. Z krabičky na léky jsme luštili Braillovo písmo a když už, koukli jsme se i na znakovou řeč.

Téma jsme zakončili příběhem o Konstantinovi a Metodějovi. Neuvěřitelný příběh plný zázraků. Obdiv těm dvěma a všem, kdo jim pomáhali. Napsala jsem text v hlaholici a děti luštily.

Také jsme se podívali na knihtisk. Jak vlastně ta stránka s razítky musela vypadat. Obtisknout nesouměrné písmeno – na to přišly děti lehce. Ale obtisknout celé slovo, na to padla spousta pokusů, jak to musíme napsat. Nakonec jsme si to prohlíželi v zrcadle, anžto jsme přišli na to, že se to musí napsat zrcadlově (teď doufám, že nekecám :))

Občas mi někdo říká, že by na tu domácí školu neměl buňky. A nápady. (A disciplínu a jánevímcoještě.)
Taky nemám :), ale vidíte, žádné složitosti to nejsou. A to mi i tady spoustu inspirace poradili. Já jsem ten typ člověka, co nejlépe pracuje v týmu. Někde se zeptám, s někým to proberu, on dá počáteční nápady a ty další už se hrnou samy.

Akademie domácích školáků

Autor: Michaela
Rubrika: Domácí vzdělávání
Komentáře (0)

Akademie DŠ se koná každý rok. Děti si připravují různá vystoupení a nebo dovezou své výtvory, na které se mohou ostatní podívat, případně si i něco odvézt, inspirovat se tím, jak se učí ostatní a tak vůbec, obdivovat, čeho jsou děti schopné, když mají dobré vedení. A to mají všechny domškolácké děti :).

My jsme nevezli letos nic. Třeba příští rok. A nebo taky třeba ne. Každopádně ale jsme vypadali typicky domškolácky a zmateně už v metru, jelikož nám tam úplně cizí rodina nabídla, jestli nechceme dovést na místo konání. A tak jsme ani nezabloudili.
Na akademii to bylo krásné, obdiv všem šikovným rodičům za nápady a obdiv všem dětem za pečlivost a šikovnost, a tak vůbec. Je úžasné vidět, do jaké hloubky se jít, když chcete jít až tam, kam to dítě zajímá. Rozhodně toho pak o dané věci ví víc, než vy :).

Taky tam chodili dva kluci se zrcadlovkou a mikrofonem a natáčeli rozhovory. Asi že jsem tak prudce sympatická a působím velmi inteligentně, zeptali se, jestli mohou rozhovor aji se mnou. A proč by ne, kluci. Měli jedinou otázku – V čem je podle vás výhoda domácího vzdělávání? A já – nic. Okno. Nenapadlo mě vůbec nic! Tedy, ne že by mě dva kluci s pekným foťákom tak rozhodili, spíš má hlava začala pracovat. Co říct? Ať to nezní moc strojeně. Ať to není takovéto, co se mezi námi dospěláky říká. Nějakou odpověď, která by se mohla klukům líbit. A slyším se, jak říkám: „eeee, oooo, hmmmm… kdo by byl takovou otázku na akademii domškoláků čekal, že?“ A ticho, ticho, ticho… Nakonec mě napadla záchrana. Otáčím se na Tobíka: „Proč myslíš, že je lepší, že se učíš doma?“ T: „Nemusím se učit tak dlouho.“ A já: „No, a taky nemusíme ráno tak brzy vstávat.“
Opravdu odpověď hodna dospělého člověka. Úplně vidím ten titulek v Blesku: „I takový člověk si myslí, že je kompetentní vzdělávat své dítě.“ A pod tím to video. Tralala.

Těším se za rok na všechny výtvory i představení, a taky na všechny nové i staré známé (to snad aj dřív jak za rok). Rozhovor už patrně nikdo riskovat nebude :).

Vystoupení kejklíře

PS: Na stránkách Asociace domácího vzdělávání je plno fotek. Chce to trochu hledání, tak to najdou fakt jen opravdoví zájemci :)