Kuřata

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Na podzim nám sedla slepice. Vlastně to byly slepice dvě, ale jen ta jedna opravdu něco vyseděla. Je to trochu s podivem, protože já, po všemožných zkušenostech, už ty kvočny prostě nechávám být. Říkám tomu svoboda sezení. A proto nás překvapilo, když jsme 30. října najednou našli kuřata.

Pod slepicí bylo ještě docela dost vajec, ale slepice už neseděla. Chtěla jsem je vyhodit, ale cestou k popelnici zapípal na stromě pták a já jsem si myslela, že to pípalo vajíčko, a tak jsme je přenesli domů pod žárovku.

Vytvořit doma dolíheň není tak úplně snadné. Vajíčka jsem dala na polštář, obložila starým oblečením, nad ně zavěsila žárovku a k nim dala dva teploměry, které hlásily teploty klidně s desetistupňovým rozdílem. I tak jsme ale doma dolíhli ještě dvě kuřata. Druhé se vyklubalo v noci a asi jsem ho dala kvočně pozdě, nebo nevím, ale už se o něj nestarala. Celkem jsme tedy měli 3 kuřata, což  50% z počtu vylíhlých kuřat. Není to mnoho, ale byla zima, my jsme kuřata neobjevili hned a i tak najednou vyvstala otázka, co s nimi. Obávali jsme se totiž, že venku s kvočnou  nepřežijou. Vždyť byl skoro listopad.

Na internetu jsem našla inzerát na velkou klec na králíka. Jela jsem ji hned koupit a kvočnu i s kuřaty jsme vzali domů. Takový klecový chov. Teď máme prosinec, kuřata jsou stále tři, stále je máme i s kvočnou doma, a krásně nám rostou.

Přepeřit by měla na začátku ledna, pak už by se dala dát ven. Akorát do toho nejlepšího počasí. Jsem opravdu zvědavá, jestli s námi budou bydlet až do jara, nebo jestli zvládnou pobyt na sněhu. Doufám, že se slepice i všechny její kolegyně poučí a na vejce už budou sedat zásadně na jaře. Domácímu chovu zdar!

 

DSC00253_v2

DSC00276_v1