Elinka 4 roky

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (2)

V sobotu měla Elinka oslavu narozenin.

V pátek jsme jí jeli s Tobíkem koupit poslední dárek, jezdkyni na koně do holčičí sbírky Schleich, té Elinčině totiž někdo ukousal ručičky. (Ach! Proč to nevyráběli, když jsem byla malá, já měla jen ty semišové koně, a ještě tomu nejoblíbenějšímu rozkousal pes nohu. Nějaká stáj, ohrady, panáčci, krmení… o tom se mi jen snívalo.) Jeli jsme do obchodního centra, jak jinak než autem. Naším autobusem.
Bylo to naprosto strašné.
Představte si situaci, že jedete do podzemní garáže. Visí tam taková ta traverza, abyste tam nejeli, když máte moc vysoký vuzek. Jenže co tak asi uděláte, když to, že máte auto příliš vysoké, zjistíte až ve chvíli, kdy vám ta traverza mlátí do střechy. Někdo by možná vycouval. Mně traverza omlátila střechu. A za chvíli ještě druhá traverza (snad kdyby si někdo nevšiml). Naštěstí je tam nějaká minimální rezerva, takže jsem neurvala žádné zářivky ani trubky, a dokonce ani kameru, jelikož jsem zatočila na druhou stranu.
Ostatní řidiči si ťukali na čelo (to mám za to, jak jsem pyšná, že řídím naši dodávku a i s ní zaparkuji) a já okamžitě zase opustila prostor. Traverzy se ještě kývaly, když jsme vyjížděli, jak mi nadšeně sdělil Tobík.
Objela jsem celý obchoďák, abych se koukla na ceduli, jak vysoký strop tam vlastně je.
A pak jsem k mé převeliké radosti zjistila, že druhé parkoviště je o 30cm vyšší. Zaparkovali jsme na střeše a Tobíkovi jsem sdělila, že tímhle autem už já nikam nejedu, domů pojedeme autobusem a tatínek ať to nějak vyřeší.
Hurá nakupovat.

V hračkářství jsem ukořistila nové katalogy Schleich a zjistila jsem, že žádnou jezdkyni nemají. A ani v druhém nic neměli. Zoufalá, čím dárek nahradíme, všimla jsem si u pokladny malých figurek z pohádky Máša a medvěd. Víte, já jsem vždycky tak trochu pohrdala nakupováním postaviček, triček a podobných věcí z pohádek. Ale Máša! To je skoro jako kdyby měli kosatku ze Zachraňte Willyho! Musím přiznat, že už je to nějaký ten pátek, co jsem sama hledala, jestli se přecijen nějaké ty Máši, tužky, flašky na pití, toaletní papíry a podobné předměty se sympatickou malou Ruskou neprodávají. Ooo, jak hluboko jsem klesla :).

Elinka byla nadšená oslavenkyně. Sice všechny naše děti postupně onemocněly, takže na oslavu nemohla nikoho pozvat, ale užila si to aj tak.
Největší úspěch měly šaty od tatínka a hrací skříňka od Tobíka. S tou od té doby spává v postýlce.

Tak všechno nejlepší, princezno!

ela_narozeniny

narozeniny3

ela_narozeniny2

Malé radosti

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Amelka dneska dostala kytičku. Velmi mě nakopla.

Nenapadlo by mě, že se dá dát na stůl i něco zeleného a utrženého, co nemuselo cestovat ze skleníku přes půl Evropy (když je na zdejší kvítka pořád ještě zima).
Taky mi došlo, že udělat někomu radost nic nestojí. Stačí se projít po zahradě a výsledek svázat zlatou stužkou.

Tohle ale napadne jen někoho, kdo pořád tak strašně nepospíchá. Ano ano, taková chci taky být.

listy

Jinak ale jaro vyhlížíme taky. Na okně.
hyacint

Já jsem z téže zahrady. jako Amelka listovou kytičku, dostala úžasný bylinkový čaj. Totiž, nejprve jsem dostala k vánocům knížku o bylinkách. Napsala jí nějaká stařenka, která chodila po světě, trhala bylinky, sušila je, používala je a nakonec o tom napsala knížku. Nadchla mě. Rázem jsem se rozhodla, že ze mě bude taky bylinkářka. A ne jen tak ledajaká. Už mám rozplánový bussiness plán včetně dekoru látky, ze které budu šít plátěné pytlíky na bylinky na všechny nemoci světa (mě nadchne každý, kdo je pro něco zapálený :)). Vyskytl se ovšem problém. Nutně, nutně jsem potřebovala bylinkový čaj pro denní pití, o kterém se stará paní v knížce tak často zmiňovala. Kde ho ovšem vzít, když byl prosinec, že?
Oprášila jsem tedy jednu z mála věcí, ve kterých jsem opravdu dobrá- skoro vždycky, když sama něco neumím, nebo nemám, vím, na koho se obrátit. Ano, ano, sama skoro nic nedotáhnu do konce, skoro nic pořádně neudělám, za to ale naprosto přesně vím, koho poprosit. (Nic, na co by člověk mohl být hrd, že?)
A tak jsem poprosila paní s tou nejkrásnější zahradou na světě, která v létě učila naše děti o bylinkách, jestli by mi nenamíchala bylinkový čaj pro denní pití.
Čaj mám, je výborný, je krásný (jsou v něm nějaká růžová a fialová kvítka), je voňavý (jen cestou domů provoněl celé auto), a hlavně je uklidňující. To se hodí, vždycky.
Tenhle čaj pro mě tedy ani není malá radost. Je to velká radost.
Mám tu taky ještě něco málo nasušeného, mohla bych též udělat někomu radost, že?

bylinky_caj

Dneska jsem udělala radost aj dětem. Dorazily můj ůžasný výtvor – sedačku ze staré, rozbité postýlky. Odnesla jsem ji na chodbu, než vymyslím, co s ní dál (mám soustu nápadů!). Všimla si jí Elinka a Samuel. Udělali si z ní zámek. Eli tam navěšela své princeznovské šaty, uložila miminko a donesla si tam i pračku (a fotbalový míč – nevím úplně přesně na co, ale možná to byl Samuelův příspěvek do zámku).
Děti potebují k životu mnohem méně, než co výrobci hraček tvrdí :).

zamek

zamek2

Přeji hezký zbytek týdne. A dobrou noc!