Sníh

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Nikdy jsem neměla ráda dotazy na to, jaké je moje nejoblíbenější/nejméně oblíbené roční období. Teď už mám jasno. Nejhorší je zima.
Když se řekne zima, vybaví se mi ty krásné, zasněžené obrázky, lyže, které miluji, sluníčko, no prostě idyla. Jenže realita je úplně jiná. Pár dní sněhu a jinak samé bláto a bláto.
Stejně tak jsem si vždycky myslela, že jsou lepší zahrady v rovině, než ty v kopci. Ha, jaká mýlka! Zatímco všem se zahradami v kopcích voda krásně odtéká, tak u nás vzniklo několik obrovských louží obklopených neuvěřitelným množstvím bahna, v tom všem zurčí několik potoků – a ne a ne to zmizet. V tom všem se navíc jako bonus plácají ovce a Máša. Mimochodem, ovci, která má za sebou porod jehněte, se říká bahnice. Už vím proč! (A na té naší stále nepoznáme, jestli je těhotná (některé správné pojmy se asi nikdy nenaučím používat, ačkoli pokud je pojem březí, od slova březen, mohlo by to o jejím stavu leccos napovědět. Bude to spíš naopak, březen od slova březí :D.)
No, bahnit by se rozhodně měla kde, holka naše. Třeba tam uprostřed zahrady, kde mělo být jezírko a proto tam končí pod zemí roura, která odvádí vodu ze střechy kotce. Jezírko tam není, protože ho Máša stále dokola rozebírala, jámu jsme tedy zakopali. A teď by se tam dala natáčet scéna z pohádky Sůl nad zlato, jak se král uprostřed lesa potápí v bažině.

Každopádně ale když ještě byl sníh, snažili jsme se ho využít plnými doušky. Tahali jsme naší dodávkou ostatní auta z příkopů, děti bobovaly, s tatínkem hledali rybník kde by si zabruslili, a taky jsme se vydali oprášit lyže. Já, Tobík a Máša, k nedaleké rozhledně. Nedošlo mi ale, že zdejší rozhledna je na tomtéž kopci, jako náš dům, takže místo sjezdového lyžování si Toby užil běžkování v běžecké stopě v přeskáčích :))).

lyze

Co jsme se sem přestěhovali, nepřestává mě fascinovat, jaký je rozdíl mezi tím, jak vypadají Krušné hory (kde jsme bydleli předtím) a jak vypadá České středohoří. České středohoří vzniklo sopečnou činností a jsou to spíše jednotlivé kopce. Nádhera.
Koukala jsem na mapu, tamto vzadu je fakt asi Říp (mimochodem na opačnou stranu někdy vidíme i Ještěd). Vepředu je Sedlo, čtvrtá nejvyšší hora Středohoří.

hory

Mášenka chuděrka běhá venku s košíkem (tím skoro největším, jaký se dá koupit). Ne že by byla takový drsoň, ale vzhledem ke své velikosti a stavbě těla budí respekt a taky není úplně přátelská k ostatním zvířatům. A to přivolání taky nemáme 100%. Ale tady jsme potkali pána s akrobatickým drakem (asi, každopádně to bylo obrovské, nejspíš dost drahé, a Máša by to dokázala zničit dost rychle) a se psem. A zvládli jsme to oboje :), i se zapomenutým vodítkem.

masa

Taky jsme byli na výletě, až v zahraničí! Cestou jsme se stavili šmírovat na (zavřeném) frýdlantském zámku.

frydlant

A když už, tak tu jsme celá naše rodina, jak teď vypadáme. Ty fotky na samospoušť mají vždycky takové zvláštní kouzlo, zvlášť když je na nich hodně lidí :).
vsici
Ve Frýdlantu mají také moc krásnou radnici.
radnice
Zajímavou kavárnu. Šipka ukazuje jasně, kam se posadit, ale kde je nějaká obsluha? :))
cafe
A taky hotel, ze kterého už tam ale zbyla jen, jak jinak, hospoda.
hotel

Nakonec ještě trojzemí, česko-polsko-německá hranice. Část rodiny v Polsku, část v Česku. Do Německa se nikomu nechtělo. Uprchlíci, a tak, znáte to :))) (pardon, o takových věcech se nežertuje. Ve skutečnosti byla moc velká zima na to, aby někdo přebrodil tu řeku, co tam teče).

trojzemi

Jinak máme za sebou pololetní přezkoušení, je to letos takové adrenalinové – inspekce se zaměřila na domácí školu. Inspektoři jsou k ceé věci předem skeptičtí, tak je to takové docela smutné. Aspoň že je většina rodičů přesvědčuje o tom, že domácí vzdělávání funguje nadmíru dobře. Tak uvidíme, jaké budou výsledky. Když slyším, co se děje v některých klasických školách a hlavně na jaké úrovni je vzdělávání dětí v nich, divím se, že své (jistě dobře míněné) úsilí neinvestují jiným směrem.
Kontrolovat se ale musí všechno :), tak snad nám nepřichystají nějaké nepříjemné překvapení. Zvlášť teď, když se pořád řeší školský zákon, domácí škola na druhém stupni, a s tím suvisející radosti.