Zahrada

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (1)

Když o tom tak přemýšlím, začínám si říkat, že pokud chceme předat budoucím generacím něco opravdu hodnotného, tak dobře založená zahrada je rozhodně dobrý tip. Některých věcí zkrátka nedosáhneme, ani kdybychom se rozkrájeli. Třeba takové vzrostlé stromy, pokud se nespokojíme s něčím typu smrk. A pod ten si, na rozdíl třeba od stoletého jírovce nebo lípy, posezení nedáme. Tím se dostáváme k tomu, že v ideálním případě tu zahradu začal zakládat už třeba (pra)dědeček :). Já vím, jsou stromy, které jakžtakž vypadají a rostou rychle. Ale stejně mi přijde, že založený sad, nebo zahrada, je něco opravdu hodnotného, co můžeme předat dál.
I když ne každý to ocení – u nás v rodině všechny ovocné stromy skončily srovnané se zemí a na jejich místě je hezký trávníček a bazén. Beztak to spadané ovoce a listí každého jen otravovalo :).

Naše zahrada skromně plodí a já se učím, jak z ní příští rok dostat víc. To je ostatně další, související, tip pro budoucí generace. Ty znalosti a zkušenosti. I když je to podobné jako s tím spadaným listím a ovocem. Však si to můžu koupit, proč se s tím tak piplat, že.

Já bych oboje měla moc ráda. Jak tu kdysi založenou zahradu, tak ty zkušenosti. Musí to být zvláštní pocit, starat se o něco, o co se starali už moji předci… Máme ale smůlu. Ještě že jsou ty internety, tam mohu načerpat aspoň ty zkušenosti. (A taky objednat ovocno-zeleninové bedýnky :)).

Rajčatový prales - příští rok už to snad bude vypadat tak, jak má

Rajčatový prales – příští rok už to snad bude vypadat tak, jak má. Ale něco roste, díky Bohu.

Lilek schovaný v cuketách, bojuji o něj s armádou slimáků.

Lilek schovaný v cuketách, bojuji o něj s armádou slimáků.

Sklizeň červené řepy, beztak to jím jen já a Máša, tak to stačí:)

Sklizeň červené řepy. Mně a Máše to stačí, nikdo jiný to u nás nejí.

S naší Mášou pořád jezdíme cvičit. Zlepšujeme se obě, mám z toho radost. Mášenka je líná, přesně podle příručky :). Původně tedy excelovala jen v povelu „lehni a zůstaň“ (ještě jsem k tomu mohla dodat „a usni“). Teď už zvládá i další povely, občas i nějaké to nadšení vyplodí, prostě úžasné. Na posledním výcviku jsme tedy přetrhly obojek, ale komu se to nikdy nestalo, žejo. Roste nám, nemůžu uvěřit, že je jí teprve sedm měsíců. A že je kousek za polovinou své dospělé váhy.

SONY DSC

SONY DSC

Taková byla ještě před čtyřmi měsíci. Neuvěřitelné.
SONY DSC