Dny otevřených dveří v porcelánce v Dubí

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (1)

Porcelánka v Dubí se mi stala srdeční záležitostí. Nádherný porcelán, který tvoří většinu vybavení naší domácnosti. Děkuji za každý kousek, který vyšel z jejich výroby. Zvláště za ty ve IV. jakosti, které jsou za skvělou cenu a tudíž vhodné do domácností s mnoha dětmi.
Jejich nejznámějším produktem je český cibulák. Nechápu proč, protože jejich bílý porcelán je mnohem hezčí :).
Před pár dny slavila porcelánka 150 let a k té příležitosti uspořádali tři dny otevřených dveří. Bylo to úžasné. Výroba porcelánu je tak krásná věc. Dostali jsme informační brožurku :). Momentálně ji nemohu najít, ale moc dobře si pamatuji, co mě zaujalo. Porcelánka je jeden z mála podniků v Čechách tohoto typu, který když přešel z vlastnictví státu do soukromých rukou, přežil. Od roku 199nevímkolik investovali do zařízení výroby přes 300 milionů. Ani jedna půjčka. Všechno, až když se našetřilo. Velmi přísné účetnictví. Každý jeden den je vám starý pan ředitel schopen říct, jak si finančně stojí – na korunu přesně! Nic se nekupuje do zásoby, nemohou si dovolit, aby ve skladech něco jen tak stálo. Export stojí na čtyřech velkých zemích (například v Koreji se cibulák úspěšně prodává přes teleshopping :)), takže pokud by nějaká uvalila sankce, nebo tak něco, porcelánka by měla přežít. Zní to všechno jako ideální svět, že?
Nejsem zas tak naivní. Kamarádka tam pracuje. Nezní tak idylicky jako brožurka. Nic není černobílé, ale stejně je mi to celkově moc sympatické. A doufám, že se porcelánce bude dál dařit. A v tom nejlepším slova smyslu také doufám, že přežije i starého pana ředitele, protože předat takový podnik někomu novému, není jen tak. (Jak mi kamarádka řekla, porcelánky tu v okolí původně byly tři – každý syn zakladatele měl jednu. Jeden ju propil, druhý prohrál v kartách… no a třetí je ta v Dubí.)
Jen jedna věc mě mrzí a mrzí. Letos na jaře představili na veletrhu porcelánu ve Frankfurtu novou řadu porcelánu. Operu. Je překrásná! A v Čechách se neprodává. Zatím, doufám!

Na samém začátku se vyrábí porcelán - tu je hotový

Formy na ouška k hrnečkům

Ručně vylamované

Každá růžička ruční práce

Před začištěním

Začišťování našich talířů

Jedny z mnoha krásných hrnků

Tmavý cibulák čeká na vypálení

Takhle se tiskne cibulák - ocelová deska - papír - porcelán

Připravené papíry

Tisk, co se netiskne, domaluje se ručně

Před a po vypálení

Připravený porcelán

Cesta do pece

Takhle se porcelán zmenšuje během vypalování

Opera. Ach!

Cibulák. Upřímně - ta záplava modré mě trochu děsí. My frčíme v bílé a v pomněnkách.

Jo, a kdyby někdo nevěděl. Cibulák je původně čínský vzor. Není to cibule. Je to granátové jablko, broskev a bambus :). A další motivy.

Pro nadšence, jako jsem já, ještě video ústecké TV.

Děkuji, že jste dočetli až sem a přeji krásný poslední prázdninový den!

Snídaně u Florentýny a recept na pečené meruňky

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (2)

Mám novou kuchařku. Novou kuchařku od Florentýny, která píše kuchařky pro dcery. Od Florentýny, která mi ukázala cestu k opravdovému vaření.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera, a přitom je to už osm let. Seděla jsem u počítače a hledala nějaký recept. A najednou na mě vyskočil článkorecept na guláš. Přečetla jsem ho… a… bylo to ono! Bylo to přesně to, co jsem hledala. Byl to recept na to, jak uvařit výborný guláš bez toho, abych do něj musela přidat masox, což pro mě v té době bylo naprosto zásadní. Tak zásadní, že jsem autorce článku musela napsat mail. Autorkou článku byla Flo. A Flo odepsala.

Od té doby uplynulo hodně vody, hodně mailů a Flo vyšla už čtvrtá kuchařka. Snídaně u Florentýny, dopolední kuchařka pro dceru. Mám je všechny. Dávno už nejsou tím jediným, co určuje směr v mé kuchyni, ale to, kudy jsem se vydala, na tom má Flo zásadní podíl. Tenkrát takové to poctivé vaření nebylo tak moderní, jako dnes, kdy spoustu dobrých článků a návodů najdete na internetu. Proto byla Kuchařka pro dceru přesně to, co jsem hledala. A co doporučuji každému, kdo se chce naučit vařit (případně rovnou obdarovávám ty, kteří by se měli chtít naučit vařit, čímž se oklikou dostávám ke skvělému tipu na svatební dar :)).

Nová, snídaňová kuchařka je nádherná. Krásné fotky, úchvatné recepty a skvělé čtivo do postele (jako ve všech Flo kuchařkách, krásné čtení mezi řádky, a teď nemyslím jen výživářské tipy). I když jestli to zní věrohodně zrovna ode mě, když já čtu v posteli i kuchařky od Vaňka, kde mezi řádky nenajdete téměř nic (což ale Vaňkovým kuchařkám neubírá na kvalitě!). Pokud tápete, co snídat, co svačit a co si zabalit do krabičky do práce (to netápu, ale sníst se to dá aji hned), Flo nabízí 160 receptů (jak uspět hned napoprvé:)).
Jediné, co mě kapánek znervózňuje, jsou střevíčky u receptů. Neukazují na obtížnost receptu, jak by se na první pohled mohlo zdát, nýbrž ukazují, nakolik běhací den byste měli mít před sebou, pokud se rozhodnete pro daný recept (a nechcete, aby z vás vyrostl macatý sněhulák). Receptů s jedním střevíčkem je totiž v kuchařce pomálu (a co byste taky chtěli, když snídaně je nejdůležitější jídlo dne!).

Střevíčky u svačinového receptu

Pokud už tedy pro samé rohlíky se šunkou a čokoládové kuličky s mlékem nevíte, kam při snídani a svačině sáhnout, zkuste začít snídat s Florentýnou. Potěšíte tím celou rodinu, včetně dětí (ty naše už se nesmírně těší, až vyzkoušíme bubble tea bez těch odporně chemických bubble, které nechutnají ani jim).

A nakonec malá ochutnávka od nás. Stále totiž čtu kuchařku a tak vařím, co najdu :).

Pečené meruňky s jogurtem a ořechy

Roztopte gril v troubě na 230 stupňů (případně prý stačí alespoň horní ohřev).
Meruňky (broskve, švestky) rozpulte, vyjměte pecky a položte je řeznou stranou nahoru. Vezměte kousek másla a nakrájejte ho na malinkaté kostičky (podle počtu půlek meruněk). Místo pecky do každé půlky vložte kostičičku másla a na ni dejte malou lžičku medu.
Meruňky dejte na pět až deset minut zapéct pod gril.
Mezitím si připravte bílý jogurt (v kuchařce tvaroh). Já jsem ho osladila třtinovým cukrem.
Jako bonus opláchněte hrst ořechů (směs) a nasucho je opražte na pánvi. Můžete k nim přihodit ještě hrst ovesných vloček. Pak rozdrťte.

V kuchařce psali ještě cosik o mátových lístcích, mou mátu ovšem žerou mšice, nebo co to je. Uaaa! Fuj!

Dobrou chuť!

Já jdu zítra k paní doktorce pro výsledky krve. Jsem sama zvědavá, jestli zjistíme, co mi je.

Červencové vzpomínky

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Máme za sebou krásnou první půlku prázdnin. Na co vzpomínám nejraději? (chronologicky :))

Jak jsme byli na zahradě u tetičky Svetlany. Nic ji nezastaví. Přebrodila s dětmi Ohři, i když ani ona sama nakonec nevěděla, jestli jí některé z dětí proud neodnese. „Věřte pánu Ježíši a tetě Svetlaně!“, křičela zprostřed řeky, děti ječely a nakonec ji přemlouvaly, aby se s nimi brodila i zpátky (hned vedle byl most). Polovina našich dětí u ní zůstala přespat, vrátila se spoustou zážitků a zemědělských plodin :).

Jak u nás byla na návštěvě Jitka. Šli jsme ke Kotelnímu jezírku, kde jsem se ji i jejich krásné miminko pokoušela fotit a ona mi pak napsala, že to jsou nejkrásnější fotky, jaké s jejich miminkem mají (to není samochvála, mně to udělalo tak obrovskou radost).

Jak jsme byli v Jeseníkách na celocírkevní dovolené Apoštolské církve, kde to bylo úžasné a neumím to snad ani víc popsat. Spoustu času, který jsme trávili s lidmi, které tolik nevídáme a přitom jsou našemu srdci tak blízcí. Tetička Svetlana, která se nám starala o dětičky a která měla tolik odvahy, že vzala ven všechny čtyři najednou. Děkujeme!

První ráno v hotelu

Pár prázdninových dní jsme strávili u kamarádky, která bydlí celkem daleko (má nejdelší samostatná cesta autem, přežili jsme!), a bylo to tak fajn. Takový intenzivní pocit, že jsme tak moc na stejné vlně… Navíc jsme těch pár dní byly samy dvě na pořádnou kupu dětí a musím říct, že nějaké komunitní bydlení, kde má každý to svoje, ale taky hodně toho společného, tak to by pro mě bylo ideální žití. Všechno to vaření, uklízení, učení dětí, atakdále atakdále se takhle komunitně dělá mnohem líp.
Kamarádka si cení své soukromí (a já to chápu!), tak je nebudu vystavovat.

Nebudete mi to asi věřit, ale ty oči jsem fakt nezvýrazňovala!

Nakonec ještě – su tak šťastná, že se děti koupají a my přitom nemusíme na přeplněná koupaliště (protože je tam vezme někdo jiný :)). Dědeček s Jarmilkou mají super bazén.

U dědečka

Tak ještě jeden měsíc.

Hodně krásných dní i vám všem přejeme!