Vaříme a pečeme s youtube a Jak jsme se ztratili

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina
Komentáře (0)

Onehdá jsem jednomu známému ukazovala, jak jsem okoukala z jednoho videa, jak efektivně, téměř jedním švihem, vyndat košťál z ledového salátu. Divil se a smál se tomu, prý na youtube všichni sledují nejnovější videoklipy. Ovšem uznejte sami – videoklip dobré, ale takový ledový salát, to jeden využije i několikrát týdně.
Já na youtube až tak nebrouzdám (když nepočítám Bolka a Lolka a podobné), takže když už na něco narazím, obvykle mi dal někdo odkaz. A tak jsem zjistila, že na youtube je spousta vařících a pečících videí. Viděla jsem tedy dvě, ale určitě jich je tam spousta:).
Jednoduchý a efektní způsob, jak zamotat plněné kynuté těsto je tady.
A výsledek je tady.

Pečení zdar! To musíte zkusit. Kynuté těsto se dělá samo (tedy s tím správným robotem, nebo pekárnou, tu jsem ovšem už oddělala) a když k hnětení postavíte neodbytné batole, zabavíte i je. Aspoň to naše velmi rádo sleduje práci kuchyňského robota (a dnes se ho i samo naučilo vypnout, když matka nebyla přítomna). Takže za pár minut práce – velká odměna :).
Pokud by někoho zajímalo těsto, dnes jsem ho kvalitně odbyla :oops: , a jaké je dobré:
500g mouky hladké pšeničné (z toho 100g celozrnné)
250ml mléka (ohřát)
1 vejce
zbytek másla (nakrájet do toho teplého mléka)
půl kostky droždí

Ještě tu mám fotku našich prvních letošních balkonových žampionů. Jsou výborné.

Když jsem u těch fotek, zjistila jsem, že jsem tu úplně zapomněla napsat, jak jsem se s dětmi ztratila cestou z Teplic. Napadlo mě, že přeci nepojedu městem a těch pár kilometrů, které nás dělí od Krupky, překonáme jinudy. A tak jsme jeli jinudy. Chvíli jsem moc nevěděla, kde jsme, ale pak jsme konečně najeli na rychlostní silnici (vypadá úplně stejně, jako dálnice a později z ní je dálnice). To se děti poprvé zeptaly, jestli vím, kde jsme. Správný sjezd jsem přejela, ale sjela jsem hned na tom dalším. To se děti ptaly, jestli jedeme ještě k babičce a dědečkovi. Babička a dědeček staví dům někde úplně jinde, ale jejich vesnička má asi pět stálých obyvatel a cesta, po které jsme jeli, vypadala stejně, jako u nich. Což ale bylo pořád ještě dobré, jak jsem později zjistila. Protože to už cesta začala vypadat takhle (aspoň jsme konečně setřásli to auto, které jelo za námi, sem už nejelo :D).

Mně se tam moc líbilo, ale děti se opravdu bály, že se nenajdeme (moc tomu nerozumím, ale asi že s námi nebyl tatínek). Prý ať si vyndám navigaci. Pche, já jsem odpůrce navigace a používám ji jen v nejnutnějších případech na cestu do Prahy.
Našli jsme se a ještě jsme zjistili, jaké máme krásné okolí :) .

Zahradníkem bez zahrady

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Zahradničíme na našem malém, plném balkónu. Dva truhlíky jahod, jeden s afrikány (proti mšicím) – čekající na rajčata, pak petržel hladkolistá, pažitka, dobromysl, libeček, pahýlek rozmarýnu, majoránka. V kuchyni čeká máta a bazalka, až je přesadím do nečeho lepšího, než v čem jsou. Na balkoně ještě začíná růst hrášek a nakonec máme „žampionovou zahrádku“ – na tu jsem velmi zvědavá, jestli z toho něco vyroste.
Mnoho a mnoho sazeniček rajčat na okně v ložnici pomalinku roste, tak snad v listopadu bychom mohli něco sklidit :) .
Nu, uvidíme.

Domácí chleba bez hnětení

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (4)

Mám za sebou nejnapínavějších 30 minut tohoto týdne (bráno v potaz i to, že začalo MS v ledním hokeji). Přesně tak dlouho se peče tento chleba zavřený v litinovém hrnci, krásně voní a vy jen netrpělivě čekáte. Podaří se?

Podařil se! Pět minut práce vás odmění neuvěřitelně křupavým chlebem. To prostě musíte zkusit:).

Receptů je plný internet, nejpůvodněji jsem ho našla u pana Cuketky a už před rokem si kvůli tomu přála litinový hrnec. Další varianty třeba tady. Žádná domácí pekárna, téměř žádná práce, výborný a nesmírně křupavý chleba. Do toho!
Můj je trochu nižší, jelikož mám poněkud větší litinový hrnec. Příště ale mohu směle zkusit větší dávku.

Chleba číslo dvě

DOmácí chleba, domácí lučina, domácí pažitka :)