Bedýnka na poklad a kuše

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina, Tvoříme s dětmi
Komentáře (0)

Tobík se rozhodl, že tatínkovi vyrobí poklad. Strávil na tom několik dní, vypotřeboval několik tubiček temper a výsledkem byla bedýnka z dupla a v ní peníze, diamanty a prsteny. Pak taky žlutý ubrus v kuchyni a odstřižky, kam se podíváš.
Udělal nám tím radost, jen tak se u něj nevidí, že by se dlouho a systematicky věnoval výrobě nějaké věci a to i na úkor činností zajímavějších. Tatínek chtěl jeho snahu docenit a tak společně zajeli do Obi, koupili prkna, panty, petlici, zámek, přímočarou pilu a už nevím co ještě a vyrobili bedýnku. Překvapilo mne, jak moc se jim povedla. Až rozmrzne příroda, půjdou poklad zakopat. Prý namalují i mapu a tu schovají. Pokud ji najdete, můžete se pokusit najít i poklad. Možná do něj ještě něco přidají, abyste měli nějaké překvapení, když už jste si tu přečetli, co v pokladu vlastně je.

Marek taky vyrobil s Tobíkem kuši z dupla. Rázem je z toho hračka číslo jedna. Tuhle se mě Tobík ptal u stolu, jakou věc mám doma nejraději. Ani se neptejte, co jsem odpověděla, je to těžká otázka. Tobík měl jasno – kuši. Já jsem řekla dvě věci, tak Tobík taky ještě jednu přidal – chleba s medem. Vyrobit kuši je jednoduché, stačí mít gumu do tepláků (pokud máte moc širokou, musíte ji zúžit) a jednu kostku dupla provrtat a přišroubovat k ní kolíček. Střílíme špejle.

Kuše zepředu

Kuše zezadu

Kuše zezadu

Speciální střílecí mechanismus

Šiju

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina
Komentáře (0)

Krásný nový rok všem! Ať se vám letos daří všechno, co vám vloni nešlo!

Dostala jsem šicí stroj. Je krásný. A šije. Všechny stehy stejně dlouhé. Všechny stehy stejně široké. Všechny stehy jsou stehy. A bílá nit je stále bílá. Mám z toho velkou radost. Mé začátky šití totiž byly na stroji, který nesplňoval ani jednu z výše uvedených samozřejmostí. Mám z toho ponaučení – do určité míry opravdu záleží, na čem šijete. A pokud už to něco spíš nešije, než šije, není vaše vina, že vám to moc nejde. Hurá. Další ponaučení je, že když si koupíte kvalitní a hlavně ostré nůžky, velmi vám to usnadní práci.

O každém mém ušitém kousku by se dala napsat humorná příhoda. Nejsem talent na šití, ale věřím, že to je věc, kterou je schopen naučit se každý. Tedy i já. Do určité míry. A tak se snažím.
Ušila jsem Amel kuchařskou zástěru, olemovanou šikmým proužkem, který jsem též ušila. Napojení šikmého proužku jsem párala osmkrát. Osmkrát! Pokaždé jsem doufala, že teď už je to dobře, a zase ne. Až po osmém vypárání a znovuušití to bylo správně. Vím, že šikmý proužek se dá koupit i hotový, ale už jste někdy viděli někoho, že by se něco naučil tak, že by si to koupil hotové? :)
Jindy jsem se opravdu vydatně prala s řasící páskou na závěsu v obýváku. Velmi jsem si to zkomplikovala a pořád to opravovala a tekly mi nervy, až jsem nakonec, když už to bylo hotové, omylem vytáhla ty řasící provázky. Závěs tu visí nenařasený a já sbírám sil, abych tu příšernou pásku vypárala a přišila tam novou. Tentokrát už opravdu tak, jak to má být, a jak se mi to (celkem rychle) povedlo na tom druhém závěsu. I neúspěch jednoho posune směrem dopředu :).

Amel v zástěře

Rytíř (s ušitým obalem na meč)

Velká a malá kabelka