Už dlouho chci s Tobíkem dělat balón, jaký visí u Hanky v dětském pokoji. Tak dneska konečně.
Já: „Tobíku, vyrobíme balón?“
T: „Jaký balón?“
Já: „Pátrací balón.“
T: „Pátlací balón?“
Já: „No, patlací. Patlací pátrací balón.“
A tak jsme patlali.
Během tvorby nás potkalo hned několik zádrhelů. Zaprvé jsem se neměla ptát tobíka, jestli již hodnotí balón jako zaschlý. Když totiž vyfouknete balónek, na kterém je to celé přilepené a nezaschlé, rázem z celého dílka vznikne uschlá švestka. A vy propadnete pocitu naprosté beznaděje (než vás napadne něco geniálního, třeba vyndat vyfouklý balónek a nastrkat tam špejle).
Zadruhé jsem si taky během tvorby vzpomněla, že ty papíry se spíš do něčeho máčí celé – třeba do lepidla na tapety. Vznikne tak úhlednější pátrací balón. Ale taky podstatně patlavější :).
Hanka do něj vyrobila ještě postavičky celé jejich rodiny. V tom našem jsou samozřejmě taky. Jen jsou neviditelné. Pssst!