Příběh našich rodičů (vlastně už prarodičů:)

Autor: Michaela
Rubrika: Naše víra
Komentáře (4)

Jsou příběhy, které by se neměly zapomínat. Obzvláště pokud se týkají vlastní rodiny. Tento příběh napsal Markův tatínek. Jsem ráda, že ho sem mohu dát. Ikdyž to, že ho sem dávám zrovna v tuto dobu má jeden, nebo vlastně dokonce dva, ne úplně veselé důvody. Kéž je povzbuzením.

Jmenuji se Vlasta a je mi padesát jedna let. Tento rok máme s manželkou dvacáté páté výročí svatby.

Ženil jsem se za hluboké totality. Přestože jsem vyrůstal ve věřící rodině, sám jsem byl od dvanácti let členem Bratrské jednoty babtistů a navštěvoval nedělní bohoslužby, moje snoubenka byla nevěřící a už před svatbou jsme čekali miminko.

Syn se nám narodil předčasně, byl v inkubátoru, protože měl nedostatečně vyvinuté plíce. Tenkrát se moje žena poprvé nedokonale modlila k Bohu. Mně to prozradila až za několik let. Asi po roce našeho manželství i ona uvěřila v Pána Ježíše a přijala ho jako svého osobního spasitele.

Po necelých dvou a půl letech od narození prvního syna se nám narodil syn druhý. Dohromady s dcerou (z prvního manželství mé ženy) jsme měli tři děti a byli jsme šťastní. Až do doby, než manželce lékaři zjistili, že má rakovinu. Po důkladném vyšetření nám lékař sdělil, že nález je ve stádiu, kdy už ho nelze operativné odstranit. Jediná možná léčba byla formou vnitřního ozáření. Na mou otázku, jak dlouho bude žít, mi doktor řekl několik termínů. Nejdelší z nich byl půl roku…

Vyšel jsem z ordinace a věděl jsem, že tady může pomoci už jenom Bůh… Během několika hodin se za mojí manželku začali modlit všichni křesťané, co nás znali i neznali. Tu noc jsem nemohl spát, jen jsem v slzách volal k Bohu. Nikdy předtím jsem se nesetkal s tím, že bych slyšel Boha promluvit. Bylo už k ránu, když jsem slyšel: „Ona bude žít…“ Nejdřív mě napadlo, jestli neblouzním, ale znovu jsem jasně uslyšel „…bude žít…“. Potom jsem tvrdě usnul.

Po probuzení mě znovu napadaly pochybnosti o tom, co jsem v noci slyšel a začal jsem propadat beznaději. Ale Bůh mě znovu a znovu ujišťoval, že moje žena bude žít… Během dopoledně propustili mojí manželku z nemocnice, aby si zajistila nezbytné věci k dlouhodobé léčbě na onkologii. Naše setkání bylo plné radostných slz, protože i ona přibližně ve stejnou dobu co já přijala od Boha, že bude žít!

Od té doby uplynula spousta let. Totalita padla, o Bohu už se nemluví jen jako o postavě z pohádky a my s manželkou už máme šest vnoučat. Děkujeme Bohu za každý další den, který nám dovolil spolu strávit, protože On je ten, který má poslední slovo. A to slovo je pravda!

U dědečka na zahrádce

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina
Komentáře (0)

Vlastní zahrádku nemaje objíždíme zahrádky těch, kdož mají :).

V sobotu jsme byli v Děčíně u dědečka. I s babičkou, která si nepřeje být zvěčněna. Cestou domů nás zastihla velká voda, leč ujeli jsme.

Fotbal

Fotbal

S Berynkou

S Berynkou

Maminka a kočárek

Maminka a kočárek

Máme doma klenot

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina
Komentáře (0)

Zrovna jsem věšela prádlo, když za mnou přiběhl můj choť s tím nevídaným objevem. Máme doma klenot.

Původně jsem myslela, že se nám rozbil jakýsi starý krám. Ale starý krám možná půjde opravit. A tak se můj drahý vydal do světa internetu na zkušenou. Tak jsme to zjistili. Máme doma klenot.

Náš stařičký klenot

Náš stařičký klenot

Jmenuje se Sansui 881. Prý se přestal vyrábět před třiceti třemi lety. Nevídáno. Prý má úžasný zvuk, prý už se jen tak něco takového nesežene. A komu se to podaří, získá opravdový klenot. My se tedy máme. Musím vám dopřát ještě jeden pohled, když už je klenot rozebraný.

Vnitřek našeho skvostu

Vnitřek našeho skvostu

Onehdá jsem přemýšlela, co by tak asi ukradli zloději, kdyby se k nám vloupali. Upřímně, moc jsem toho nevymyslela. Žádné zlaté cihly ani plazmovou televizi nevlastníme. No ale teď už vím, co by jistojistě stálo za odnesení.

Nebo jsem přemýšlela, co bych tak asi vzala, kdyby začalo hořet. Kromě dětí jsem toho taktéž moc nevymyslela. Možná tak ještě šátek na Amelku a notebooky. Teď ale vím, že tu máme klenot. Pravda, jeho třináct kilo by mi záchrannou akci krapet komplikovalo, ale kdo tvrdí, že vlastnit klenot je jednoduché. Naopak, je to pěkně zavazující.

Na internetu jsme našli dokonce i servisní manuál. Pokud je vám líto, že doma žádný takový skvost nemáte, nesmutněte! Prý by se to podle toho dalo i vyrobit.