Dnešek se opravdu vyvedl.
Do nového dne mne přivítal oblepený Tobík. Najít příčinu oblepenosti nebylo těžké – prázdná lahev od šťávy stojící na koberci v dětském pokoji mluvila sama za sebe. Šťáva byla koupená včera, tudíž před batolecím zásahem byla opravdu velmi plná.
Po zlikvidování katastrofy a osprchování všech zúčastněných jsme jeli do Ústí na setkání nás maminek. Bylo to moc příjemné, dětičky přiměřeně hodné, maminky milé a jídlo výborné. Poté jsme jeli zpět do Krupky na šestinedělní kontrolu – statistika pro zájemce – Amelka má 4085g a 51cm. Trochu mě udivuje, že před dvěma a půl lety jsem porodila větší a těžší dítko, než je ona teď.
Jelikož o šestinedělní miminko je zájem, museli jsme ještě na kontrolu kyčlí. Taktéž v pořádku. A pak konečně na návštěvu k tetičce. Tam jsem se podivila nad jejich podivnou kočkou, naštvala tetičku, když jsem kočku nazývala různými nelichotivými přívlastky, ale uznejte sami, že kočka bez srsti je divná. Mě osobně tedy i dost nesympatická. Takže se dalo čekat, že to samozřejmě budu já, komu se uvelebí na klíně. No nakonec byla i docela milá.
Dětičky byly šťatné – hadice a pár nádobek, tolerantní matky i majitelka zahrady – a celé odpoledne jsme o nich nevěděly. Jen jsme pak potřebovali náhradní oblečení a obuv na cestu domů.
A nakonec trocha toho dojemného – večer Tobík dal Amelce pusu na dobrou noc se slovy: „Hezky se vyspi, Amelko“.
No nejsou ty děti roztomilé?