Stanujem

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Rekonstrukce domu spotřebuje veškeré peníze, ať jich je jakékoli množství. K tomu jsem tak nějak dospěla za posledních několik měsíců.
Je tu ale léto a přece nebudeme sedět doma, žejo. Takže jsem se rozhodla, že utnu několikaleté váhání a zakoupíme stan (do kterého se všichni vejdeme), vařič, spacáky pro všechny… a zkusíme nízkonákladové dovolené.
Vzala jsem tedy obálku, do které jsem celý rok poctivě odkládala tisícikoruny (zas nějaký nový nápad, jak ušetřit) nadepsanou nápisem nadpisem „dovolená“ (mám totiž ještě nějaké další obálky) a její obsah jsem vyměnila za stan  se třemi ložnicemi, jednu karimatku, čtyři spacáky, vařič na PB lahev, ešus… a užnevímzaco ještě.
Ještě v den nákupu vybavení jsme zaparkovali v kempu a pustili jsme se do toho. Ano, původní myšlenka byla stanovat někde nadivoko, měla jsem vybraný i moc hezký kousek země, který patřil Lesům ČR (na mapě katastru nemovitostí už jsem jako doma), ale přesto – naše velká bílá dodávka, pět dětí a velký stan – je to všechno takové strašně nápadné, a to jsem nechtěla riskovat. Takže radši ten kemp.
Hned při rozbíjení stanu jsem mohla začít psát seznam věcí, které nemám příště zapomenout. Balila jsem vesměs sama a poměrně brzy mě to přestalo bavit. Asi za to mohl i fakt, že knížku, kterou jsem si za účelem naší krátké dovolené půjčila v knihovně, jsem přečetla z velké části právě během toho balícího dne.
Co tedy nezapomenout, pokud jedete stanovat?

  • kladívko/palici na zatloukání kolíků – nechápu, jak jsem to mohla zapomenout, když jsem na něj celý den myslela. Každopádně ale Marek použil jakousi součástku od heveru. Na ty zvonivé zvuky, rozléhající se celým kempem, si člověk poměrně rychle zvykne.
  • naběračka – když jsou všechna jídla „z jednoho hrnce“, celkem se hodí, ale plecháček poslouží stejně dobře. (když už jsme u těch jídel z jednoho hrnce – univerzální červené jídlo (drcená rajčata/protlak + cokoli) už nikdy nebudu vařit první večer, určitě ne, když balím dětem velmi minimalisticky náhradní oblečení. Takové jídlo jedině těsně před odjezdem!)
  • plastový dřez na nádobí – na ten jsem taky celý den myslela, ale nějak se mi ztratil mezi stránkami knihy
  • vařečka – tak tu jsem určitě držela v ruce a házela do bedýnky. Prostě musela zůstat někde v meziprostoru.

Zbytek položek seznamu „Co nezapomenout“ jsem už zapomněla. Tak zas příště.

Dost jsem se bála toho, že hned první noc zjistím, že tenhle druh kratochvíle není nic pro mě. Že se mi ve stanu blbě spí (přeci jen už je to 20 let, co jsem chodila s krosnou po Českém Švýcarsku, a navíc těmi se stanem jsem vždycky pohrdala, však pod širákem dobrý, ne?) a že okolo jsou lidi a že je to všechno špinavé a tak. I proto jsme tolik let koupi stanu odkládali. Ale co jsem zjistila?

Že mě to pořád baví. Že stan je super, děti vybíhají sem a tam a zabaví se samy, že kempy jsou čisté (aspoň tenhle byl), že lidi odpovídají na pozdrav i na úsměv, že dětská hřiště, trampolíny, písčitá pláž a jezero způsobí, že ani nemusíte nikam jinam chodit… a že když uložíte večer děti, může si jít o kus dál sednout na pivo – pokud máte děti, které se nebojí a alespoň některé z nich je trochu starší a má mobil.