Příležitostně někdo naznačí, že když ta naše robátka nenavštěvují hromadné vzdělávací zařízení pro děti předškolního věku, budou patrně tupá, ježto doma se jim nedostane potřebných vědomostí. Mezi takové potřebné vědomosti pětiletého dítěte patří například rozeznávání geomterických tvarů
. Tak do toho.
Mimochodem, a vůbec to nesouvisí s tématem, se Tobík docela sám naučil pravou a levou stranu. Nikdy se nemýlí, takže to přestávám považovat za náhodné tipování. A je to opravdu praktické, sama s tím mám v autě problém, tak se mám koho zeptat
.
A ještě pekly děti s Albert magazínem:
Je strašná zima. Natolik zimní, že jsem zahodila své hrůzostrašné představy, co všechno by se mohlo stát a vydali jsme se na rybník. Tobíkovi se líbí, Amelka se klepe a já už vím, jak se oblékneme příště. Pokud se příště nebude chtít tatíčkovi s drobotinou samotnému. Já jim ráda čajíček do termosky navařím, bábovku napeču a budu v teple očekávat jejich příchod.
Pokud se tatíčkovi samotnému chtít nebude, divit se nebudu. Když nemusíme, nevylézáme. Zima by ještě šla, ale ten vítr, který k ní distribuují, ten už tedy nejde. Tak nevím, jestli mám být šťastná, že se jako bonus nemusíme brodit v závějích, nebo jestli mám plakat, že je tak šílená zima a ani není sníh. Absence sněhových kalamit je fajn, ale asi bych ji ocenila více, nemít ve voze zmrzlou naftu
.
Mrznutí zdar!
Tobík našel spoustu kartonů, které jsou už přes rok za skříní a čekají, až z nich něco vyrobíme (teda původně jsou ty kartony křeslem pro Marečka, říkal Tobík, ale soucítím s Marečkovo maminkou a jejich malým pokojíkem a nemám to srdce jim to tam odvézt). A tak to Tobík vytahal a že chce stavět domeček. Od nás chtěl jen pomoct s lepením, jinak vymýšlel sám. Architekt.













