Tobík na ohořelém divočáku

Amelka a Veronika

Má větší úspěch vyřezané zviřátko, nebo bonbony?

Děti s Mankou a Cipískem

Na tomto kameni sedával při toulkách Ústeckem Jára Cimrman

Kluci a lev

Holčičky s Rumcajsem

Amelka na psíkovi

Teta Věrka a její vzor:)

Šárka a moudrá sova

U Věrky se nám moc líbilo, děti by tam prý chtěly bydlet. Mně se tam taky moc líbilo, jen tedy to ponocování dává zabrat.

Ale konečně jsme vyfotili všechny naše děti najednou, tak aspoň to .

Naše trojka

Krásné jaro všem!

Velikonoční snídaně

Zajíčkovo značkování cesty

Tenhle našla Amelka

Část naší velké rodiny - foceno Tobíkem

Amelka s plavacím poníkem

K narozeninám si přála růžového poníka mrtvého. Aby náhodou nedostala živého, toho by neměla kam dát. Praktická dívka.

Oslava byla trošku narychlo, vmáčkli jsme ji mezi Dobití a Velikonoce, abychom to tolik neodkládali. Ale myslím, že Amelce se líbila – na přání byl italský oběd, jahodový dort, kamarádka Natálka a i ten mrtvý poník – dokonce čtyři a i s hřebenem .

Fotodokumentace tradičně narozeninově odfláknutá, však chceme se bavit, ne fotit:).

Poník od Markéty, Honzíka, Míši, Terezky a Davida

Foukání svíček

Fotek máme pramálo, a tak jen jedna společná.

Apoštolská církev Ústí nad Labem

Encyklopedický časopis - první díl

Amelky stránka

Tobyho stránka

A ještě něco málo jarní tvorby.

Kvítka

Děti vysely řeřichu

A ještě Elinka v šátku, foceno v Poštovicích:

Eli

V TC pracují s lidmi, kteří mají problém se závislostmi. Víc než kde jinde tam platí, že co nic nestojí, za nic nestlojí. Můžete tam slyšet spoustu smutných příběhů. Ale můžete tam slyšet (a dokonce i naživo vidět) spoustu šťastných příběhů. A když už jsme u toho výčtu, v sobotu tam taky byla spousta příběhů na půli cesty. U všech, ale obzvláště u těch, které známe, doufáme, že nakonec budou patřit mezi ty šťastné.

Dneska hráli v rádiu písničku od kapely, kterou jsem dříve poslouchala a pak zapomněla, že existují (a přitom si to vůbec nezaslouží:). Hodí se k tématu. Tak vás nemohu ochudit.

Switchfoot – This Is Your Life

Yesterday is a wrinkle on your forehead
Yesterday is a promise that you’ve broken
Don’t close your eyes, don’t close your eyes
This is your life and today is all you’ve got now
Yeah, and today is all you’ll ever have
Don’t close your eyes
Don’t close your eyes

Don’t close your eyes
Don’t close your eyes
Don’t close your eyes
Don’t close your eyes

PS: To video jsem sem dokázala dát sama! Nechci slyšet, že vám to nefunguje:)

V pátek jsme se s Eli a s Věrkou vydaly do Kolína. Zbylých pět dětí (počítáno dohormady) zůstalo doma. Jako nejlepší miminko-friendly dopravní prostředek jsme určily vlak. Je to pravda, dá se v něm nejlépe kojit, chovat, přebalovat a i nerušeně povídat. Marek byl též rád, neriskovaly jsme život našeho auta. Proti všem předpokladům pro nás ale nebyla nesnadnější ani cesta vlakem. Aspoň jsme tak ale neohrozily ani sebe, ani ostatní účastníky silničního provozu, no a v neposlední řadě ani to auto.

V Lysé nad Labem jsme tak začaly uvažovat, v kolik že to vlastně máme být v Kolíně. Myslely jsme, že za chvilečku. Já si zas pamatovala, že když jsem ještě plánovala cestu autem, byla Lysá a pak hned Kolín. To způsobilo, že jsme hned na další zastávce začaly vystupovat. Vynesly jsme kočárek a zvesela si vyšlapovaly po nástupišti, až mi do oka padla cedule s nápisem Nymburk. I otočily jsme se a zvesela jsme se rozeběhly zpět ke dveřím vagónu. Kočárek vynesly zase nahoru a pokračovaly jsme v cestě. Na podruhé už jsme vystoupily správně, nejspíš poučeny předchozí zkušeností. Ovšem ani jedna jsme nevěděly, kudy jít. Já jen tak tušila, protože jsem se doma dívala, jak je to od nádraží daleko. Ale i když jsme ale v Kolíně byly skoro poprvé (nevím přesně), neztratily jsme se. Na cestu jsme se optaly nějakého pána až v závěru trasy a pán kupodivu věděl, která z uliček ve vilové čtvrti je ta správná. Když jsme se pak někdy okolo desáté večerní vydaly za naším ubytováním a cestou ztratily mapu, ani nás to nerozházelo. Našly jsme opět bez problémů, a to i přes to, že na té budově ani nebylo napsáno, že tam nějaké ubytování je. Mohly bychom začít přilepšovat našim rodinným rozpočtům coby navigátorky.

A co že jsme v Kolíně dělaly? Poslouchaly jsme Colina a Nancy Campbellovi, kteří mluvili o tom, jak být lepšími manželkami, manžely, rodiči a vůbec o všech těch věcech kolem, které s tím souvisí. Byla jsem na jejich vyučování už před rokem a půl, když byli v Čechách. Čteme jejich články a časopis a tak vůbec jsou to lidé, kteří nejen mne nakopávají tím správným směrem. A proto jsem si je nechtěla nechat ujít. Aj s tím naším malým mimineškem (které je tedy v tomto věku na takové akci naprosto nenáročné, oproti třeba i tříměsíčním, které už se s nějakým obyčejným ležením a chováním jen tak nespokojí).

Stálo to za to.