Malevičovi

Máme doma dva novodobé Rytíře z Rytířova.

Prokázali totiž svou statečnost, důvtip, znalost přírody, správnou mušku a mnohé další. V neposlední řadě také s ostatními našli rytířský poklad! Takže není pochyb, lepší rytíře, než ty z Rytířova, aby pohledal!

Ale hezky popořadě, nejprve jsme se všichni museli na cestu posilnit. Pak jsme vyrazili za pokladem. A nakonec ještě dortík a předání dárků babičce k narozeninám. Časově to tedy trochu nevyšlo, poklad jsme hledali skorem potmě a domů dorazili chvilku před půlnocí. Rytíř ale musí něco vydržet a nezaleknout ani tmy, ani deště, ani bouřky! A tak jsme se nezalekli.

[ Zobrazit slideshow ]

Tatínek s Tobíkem si krátí čekání na jídlo

Dětičky čekající, až jim bude nalita břečka

Dětičky papající

Dětičky v síti

Vzkaz, který připlul v potoce

Čtení vzkazu

Tobík rozpoznává neznámý předmět

Sestřelování ptáka

Stavění obrazu ze vzácných mozaikových sklíček

Testujeme vodonepropustnost postavené pevnosti

Zde je zakopaný poklad

Poklad

Tobík šťasten s pokladem

Novodobí Rytíři z Rytířova

Delší odmlku v příspěvcích způsobila zejména ztráta všech (ale docela všech) obrázků z mobilu. Přišli jsme o učinené skvosty. Kupříkladu jsme měli zvěčněnou velmi starou a velmi nevídanou dopisní schránku. Taktéž bunkr, který jsme postavili v lese, vešla se do něj celá rodina a co víc, chvíli do něj ani nepršelo. A další obrázky. Za každý z nich ukápla slza z mého oka. Leč nepomohlo to a tisíce bitů, které umožňovaly obrázkům potěšit naše oko, se z věčných lovišť nevrátily.

Ale dost už o truchlivých tématech.

V sobotu jsme vyrazili na houby. Tatínek, zkušený mykolog, vymyslel trasu. Maminka zakoupila stravu (dokonce i paštiku v konzervě, coby vzpomínku na mládí v lese), zabalila potřebnosti a jeli jsme. Zprvu jsme mysleli, že se do lesa ani nedostaneme. Z lesa se valily potoky vod a také mykologové, o něco zkušenější než my, v holínkách. Svými ne příliš plnými košíčky dávali znát, že les velké množství materiálního bohatství, určeného našim žaludkům, ani nenabízí. A co nabízí, to už bylo veskrze nalezeno a odneseno. My se ovšem nedali zastrašit, vzali děti na ramena a jali se překročit močál.

A pak už jsme chodili a hledali a chodili a hledali. Když jsme po necelých dvou hodinách usedli ke svačině, měli celé čtyři docela malé a roztomilé houby, které navíc nenalezl zkušený a nadšený mykolog, nýbrž nalezla je všechny maminka. Tatínek se ovšem nedal zastrašit, k děkovné modlitbě za svačinu přidal i prosbu za houbovou večeři a při dalším hledání jsme nalezli místo dosud nepoznané, kde Tobík prolézal skály (hledajíc domeček, kde bychom mohli žít) a tatínek naplnil téměř celý košíček houbama.

Takže nakonec byla výprava do útrob lesa úspěšná. Tobíček sice nenašel domeček, ve kterém bychom bydlet (našel jen dopisní schránky a domeček s ložnicí, kde ale není kuchyňka, víš, maminko), ale zato se parádně prolezl. Amelka se v lese nosila, ukazovala na všechny houby, které ze svého stanoviště na tatínkových zádech viděla a užívala si prodírání se větvovím. Maminky srdéčo potěšilo se krásnými výhledy a pohledy na pískovce, které od mládí miluje. A tatínek zas konečně nalezl spoustu hub, které následně dokázal i pojmenovat.

Lovu zdar!

[ Zobrazit slideshow ]

Svačící rodina

Tatínek maže rohlík (nůž jsme ztratili při překonávání bažiny)

Svačící Tobík

Amelka svačí

Skalní útvar

Horolezecké očko (taky se vám odkrvují nohy?)

Tobík v domečku

Košíček s houbama

Stejně jako vloni, i letos jsme strávili krásný týden na vysočině – v Pusté Rybné. Stejně jako vloni jsme si připomněli, kterak krásný je život na vsi, obzvláště oproti životu v králíkárně. Musíme šetřit, musíme šetřit .

Dětičky nám povyrostly, takže jsme mohli dokonce i na výlety. Tobík bez řečí šlape a Amelka se bez řečí nosí. Na zahrádce jsme oškubali postupně plno hrachu a plno malin. A taky jsme my, líní trhači, obdrželi od paní domu spoustu borůvek.

Zkrátka krásný týden na krásném místě.

[ Zobrazit slideshow ]

Tobík staví domeček (téměř sám vymyslel i postavil)

Tobík s Amelkou v domečku

Domeček pro pavoučky (na otvíracích dveřích trval Tobík)

Svačíme borůvkový koláč na houbách

Tobík v autě

Cestička okolo zříceniny Štarkov

Hledáme poklad na zřícenině

Amelka a voda

Tobík a voda

Amelka nese vodu

Tobík se s tatínkem škrábe na skálu

Tobík s tatínkem zdolali skálu

Amelka v lese

"Vyfotíš mě u těch dveří, maminko?"

Prohlídka hradeb v Poličce

Na hradbách

Brácha se ségrou se hrabou v kamínkách

Opékání uzenin

Tobík s Jiřinkou sportují (T. má velmi svérázný způsob)

Vznikající makovice

Drobotina nám roste a nevejde se.

Byl to strýček Adam, kdo vymyslel a zavolal, že by hoši mohli přespat v lese. Tatínek souhlasil a Tobík nevěděl, co ho čeká. Ale těšil se. Nakonec nespali v lese, ale na samotě u lesa , kde dědeček s babičkou staví dům.

Spali ve stanu, uprostřed noci se přesunuli ven, jelikož bylo vedro veliké a nad ránem  zpátky do stanu, jelikož  začala nefalšovaná letní bouřka s nevídaně vydatným letním lijákem.

Domů se Tobík vrátil v tatínkovo tričku (poznámka pro příště – jedno náhradní nestačí!) a velmi nadšen. Těším se, až někdy půjdeme na vandr .

[ Zobrazit slideshow ]

Tobík ve stanu téměř spící

Tobík s Adamem koukající