Poslední dobou pořád někde něco děláme. Ne tak dnes. Dnes jsme byli celý den doma! Takže jsme stihli trochu jarní tvorby, natřela jsem plechovky na tužky, upekli jsme muffiny a grahamovy housky. A také dortový korpus, který nás ovšem zítra čeká znovu, jelikož recept nějak nění kompatibilní s naší dortovou formou a troubou, nebo co. Ještěže je oslava až od tří…
Tobík vystřihuje jarní kvítí
Amel taky musí stříhat
Mufíky, plechovky, housky, jarní vypichovátka (říkal Tobík)
Taky máme doma servrovnu. Marek si přál servrovnu snad co se ťukat do klávesnice naučil. A konečně mu vyvstal důvod zakoupit server domů. To bylo radosti! Nenechte se ovšem mýlit, nejedná se o server jako server, anžto o server jako webový server. Jak tomu můj IT mozek rozumí ( 
), znamená to, že weby, které Marek někdy v minulosti dělal a dělá, nejsou již hostovány někde (kde to bylo děsně drahé a mělo to spoustu dalších nedostatků), ale jsou hostovány u nás v komoře! Znamená to, že pokud čtete tento blog, jste právě připojeni k nám do komory na poličku! Vítejte!
Naše domácí servrovna
A na závěr ještě musím napsat, jak Amelce závidím jejího staršího bráchu.
Byli jsme s Tobíkem na prohlídce v nemocnici. Ameluška zůstala s tatínkem doma. Tobík tam dostal záplavu obrázků. Prohlédl si je a první, co říkal, bylo: „Tenhle bude pro Amílku.“ Skorem bych se v té ordinaci rozplakala dojetím… My o ní nijak nemluvili (krom toho, když se ze mně Tobík snažil dostat, jestli je mi líto, že zůstala doma). On měl za sebou ne zrovna příjemné vyšetření a první věc, na kterou myslel, byla Ameluška. Hodný bratr je to.
Večer jsme byli nakoupit v Tescu. Po tatínkovo a Tobíkovo přemlouvání jsme pak zašli do McDonalds. Je tam dětsý koutek udělaný tak, že po žebříku dítě vyleze kamsi, kam rodič nevidí, dle reakcí je to tam ohromně zajímavé (volant je tam!), a dolů se buď sklouzne, nebo zase sleze. Je to naprosto nevhodné pro malé dítě, nejen že tam rodič nevidí, ale hlavně se tam pro něj ani nedostane. Amelka tam moc chtěla a jelikož je lezec schopný a děti tam už žádné další nebyly, svolili jsme. A Tobíček se o ní tak krásně staral. Nahoru jí pomohl vysoukat se, tam jí to ukázal, na klouzačce jí chtěl svézt (to ona nechtěla) a hlavně, hlavně jí tak krásně ukázal, jak má slézt a pak jí jistil a držel, aby nespadla. Na to dlouho nezapomenu, jak stál na schůdku pod ní a držel jí a pomáhal. Prostě brácha k nezaplacení .
Základní věc, kterou potřebujeme, je, kdo by to byl řekl, flanel. V nabídce jsou jednobarevné (a levné) a pak s již vytištěným prostředím (a drahé). My pořídili univerzální černé plátno. Flanel je potřeba na něco napnout – překližka, karton, případně (jako my) na dveře. Dveřní řešení není z nejlepších, jelikož je těžké plátno úplně vypnout – a na vypnutém plátně obrázky lépe drží. Potom už jen stačí namalovat (nebo vytisknout) obrázky, které vybarvíme a vystřihneme. Zadní stranu obrázku zdrsníme smirkovým papírem a máme hotovo. Na flanelografu obrázky drží a my můžeme dětem vyprávět různé příběhy, pohádky, a zobrazovat kde co.
