Bylo to fajn. Po dlouhé době jsme šli do cukrárny, což způsobilo neobvyklé veselí. Dětičky od rána plánovaly, jaký pohár že si to dají a informovaly i paní, prodávající na náměstí zeleninu. Já to furt říkám, že když jsou ty hezké věci příliš často, zbytečně zevšední.

Amelka byla poněkud zmatená, že jsme pro ní měli připravený balíček a ptala se, jestli už je velká (když má ty narozeniny). Není, holčička, ještě musí počkat. Mimo jiné dostala kabelku, kterou její matka ušila ze starých kalhot. Ty našla matka ve skříni a neví, odkud se tam vzaly. Poznáváte-li tedy na fotce kabelky své kalhoty, doufám, že se nezlobíte. Opravdu už vyšly z módy, tak dostaly druhou šanci.

Taky jsme si vyrobili veselou hru „chytání rybek“. Myslím, že jsme byli poslední rodinou na světě bez prutů a rybiček, tak jsme tento handicap napravili. Kupodivu nejvíc rybiček vybarvila Amelka a ty nejbarevnější dělal Tobík. Jaký to posun v jejich výtvarné tvorbě.

Mně Tobík k svátku namaloval bagr a sám ho i vystřihl. Jak říkám, posun převeliký.

A ještě přidávám pár fotek z kola, dokud bylo hezky.

Svátková kabelka

Rybičky

Svátkový oběd

"Podívej, jak sjíždím ten prášivý kopec!"

A ještě cyklista

čekají, až housenka proleze tunelem

PS: Když jsem šla vyměnit pneumatiky, našla jsem velmi fotogenickou zeď. Nechce někdo portrétní fotky? U fotogenické zdi?

No a jedno z takových předsevzetí je zavedení „tvořivých čtvrtků“. Ne že bychom jiné dny nic nedělali, ale ve čtrtek by to mělo být něco speciálního, do čeho se mi třeba jindy nechce, nebo co vyžaduje delší plánování, a tak. Původně jsem myslela, že se budeme zaměřovat spíše na nějaké výukové věci, pracovní listy, obrázky, blablabla. Nakonec jsem se ale rozhodla, že se dáme takovou normálnější cestou, sezení nad papíry si můžeme nechat na jindy.

Dnes jsme tedy naplánovali ozdobit prázdné a seschlé truhlíky. Šli jsme do lesa, otrhali a nasbírali vše, co vypadalo, že by mohlo nějaký čas vydržet v koukatelném stavu. Doma jsme to našťouchali do truhlíků. Tobík chtěl za každou cenu zasázet nějaké žaludy a kaštany, tak má každé dítko svůj květináč a uvidíme, jak úspěšní pěstitelé budou. Já sice kdovíjaký pěstitel nejsem, ale být kaštan a zasadit mě někdo na podzim, asi by mě to pěkně zblblo.

[ Zobrazit slideshow ]

Zelený mužík

Sběr žaludů

Sázení žaludů a kaštanů

Podzimní truhlík, zasázené žaludy a kaštany

Další podzimní truhlík

Tu je návod, nebo spíš poučení z mého dnešního pokusu:

1. Voskovek potřebujeme opravdu hodně, má-li dílo za něco stát.

2. Pečeme pomalu a krátce, vlastně voskovky jen rozpustíme. Potom necháme vystydnout.

3.Voskovková kolečka netřeba z formy vyrýpvát, ani jinak ničit! Stačí formu otočit a bouchnout do dna, voskovky samy vypadnou.

A smysl celého počinu? Jak jsou kolečka barevná, během malování malují různými barvami. Navíc jsou větší a tak se malým dětem dobře drží.

Voskovky ve formě na muffiny

Princezna a pečené voskovky

Malý umělec

Na jednu stranu ho chápu, taky bych chtěla vědět, co budeme dělat. Ale na druhou stranu je to dost únavné. A tak vznikl nápad vytvořit rozvrh.

Den nám na dvě části rozděluji oběd a palanda. Ne, že bychom každý den jedli doma a že by každý den chodili po obědě spát. Ale mělo by to tak být. Ještě bych chtěla vytisknout fotky lidí, se kterými se vídáme často. Univerzální postavičky jsou sice fajn, ale rozlišovat kamarády podle barev triček a kraťasů – to by si mohl někdo vzít třeba osobně .

Co budeme dneska dělat?

PS: Teď koukám na ten záchod… vypadá to blbě, že? Tobík chtěl někam umístit, že půjde na záchod…

Fazole

Taky si dnes Tobík přál upéct buchty. A já chtěla znovu zkusit ty koláčky, které mají uvnitř tvaroh a navrchu povidla. Dobré jsou velmi, ale ten vzhled pořád ne a ne vypilovat.

Buchty a koláčky

Tak dobrou chuť.

Tobík vystřihuje jarní kvítí

Amel taky musí stříhat

Mufíky, plechovky, housky, jarní vypichovátka (říkal Tobík)

Taky máme doma servrovnu. Marek si přál servrovnu snad co se ťukat do klávesnice naučil. A konečně mu vyvstal důvod zakoupit server domů. To bylo radosti! Nenechte se ovšem mýlit, nejedná se o server jako server, anžto o server jako webový server. Jak tomu můj IT mozek rozumí ( ), znamená to, že weby, které Marek někdy v minulosti dělal a dělá, nejsou již hostovány někde (kde to bylo děsně drahé a mělo to spoustu dalších nedostatků), ale jsou hostovány u nás v komoře! Znamená to, že pokud čtete tento blog, jste právě připojeni k nám do komory na poličku! Vítejte!

Naše domácí servrovna

A na závěr ještě musím napsat, jak Amelce závidím jejího staršího bráchu.

Byli jsme s Tobíkem na prohlídce v nemocnici. Ameluška zůstala s tatínkem doma. Tobík tam dostal záplavu obrázků. Prohlédl si je a první, co říkal, bylo: „Tenhle bude pro Amílku.“ Skorem bych se v té ordinaci rozplakala dojetím… My o ní nijak nemluvili (krom toho, když se ze mně Tobík snažil dostat, jestli je mi líto, že zůstala doma). On měl za sebou ne zrovna příjemné vyšetření a první věc, na kterou myslel, byla Ameluška. Hodný bratr je to.

Večer jsme byli nakoupit v Tescu. Po tatínkovo a Tobíkovo přemlouvání jsme pak zašli do McDonalds. Je tam dětsý koutek udělaný tak, že po žebříku dítě vyleze kamsi, kam rodič nevidí, dle reakcí je to tam ohromně zajímavé (volant je tam!), a dolů se buď sklouzne, nebo zase sleze. Je to naprosto nevhodné pro malé dítě, nejen že tam rodič nevidí, ale hlavně se tam pro něj ani nedostane. Amelka tam moc chtěla a jelikož je lezec schopný a děti tam už žádné další nebyly, svolili jsme. A Tobíček se o ní tak krásně staral. Nahoru jí pomohl vysoukat se, tam jí to ukázal, na klouzačce jí chtěl svézt (to ona nechtěla) a hlavně, hlavně jí tak krásně ukázal, jak má slézt a pak jí jistil a držel, aby nespadla. Na to dlouho nezapomenu, jak stál na schůdku pod ní a držel jí a pomáhal. Prostě brácha k nezaplacení .

Na balkoně nám stály dvě židle – staré, oprýskané, jedna původně bílá, druhá rudá. A tak jsem zakoupila bílý balakryl a pustila se do jedné z nich. Myslela jsem, že ji zbrousím smirkovým papírem, ale spíš mi přišlo, že tím té staré barvě pomáhám na židli držet ještě lépe. A tak jsem si vzala na pomoc jídelní nůž. To už činnost zaregistrovaly děti a přišly se přidat. Musím říct, že kluk se v Tobíkovi nezapřel. Maluje, vaří i peče se mnou moc rád, ale odškrábání starého nátěru ze židle, to byl přímo nadšený. Škrábal velkou část dopoledne a když šli spát po obědě, ujišťoval se, že potom bude moci pokračovat. A tak jsme společnými silami židli oškrábali. A já ji pak natřela. A zakoupila fialový sedák. Díky němu se nám židle domů nehodí ještě víc, než jen zabíla. Takže ho půjdu vyměnit. A máme doma konečně něco bílého.

VIdíte, jak nám králík ožírá zeď?

Velkou výhodu sušenek je snadná příprava. Natolik snadná, že pokud netrváte na krásných a stejných tvarech, zvládne to po uhňácání těsta čtyřleté dítko téměř samostatně (až na manipulaci s troubou). Tak do toho .

Potřebujeme:

140g hladké mouky (část jsem chtěla dát něco celozrnného, ale zapomněla jsem na to)

110g másla

2 žloutky

60g parmazánu strouhaného

Příprava:

Máslo (lépe povolené), mouku, žloutky a parmazán uhňácáme v těsto. Zabalíme do igeliťáku a dáme na půl hodiny do ledničky.

Potom rozdělíme na dvě části a dáme dětem k vyválení (trochu podsypeme). Rádýlkem děti rozřežou na malé kousky a ty přenesou na plech (s pečícím papírem lépe).

Pečeme cca na 180 stupňů asi 12-15 minut, sušenky by neměly moc zhnědnout, aby sýr nezhořkl. Upečené můžeme ještě trochu posolit. Prý jsou lepší odleželé, ale nevím, jestli se nám to podaří ověřit.

Dobrou chuť.

Kuchař se svým dílem

Nedá mi to nepodělit se ještě o svůj poslední kváskový chléb. Prý: „Jé, houska na hamburger!“

Snad to příště dopadne lépe.

Kvásková chlebová houska na velký hamburger

Základní věc, kterou potřebujeme, je, kdo by to byl řekl,  flanel. V nabídce jsou jednobarevné (a levné) a pak s již vytištěným prostředím (a drahé). My pořídili univerzální černé plátno. Flanel je potřeba na něco napnout – překližka, karton, případně (jako my) na dveře. Dveřní řešení není z nejlepších, jelikož je těžké plátno úplně vypnout – a na vypnutém plátně obrázky lépe drží. Potom už jen stačí namalovat (nebo vytisknout) obrázky, které vybarvíme a vystřihneme. Zadní stranu obrázku zdrsníme smirkovým papírem a máme hotovo. Na flanelografu obrázky drží a my můžeme dětem vyprávět různé příběhy, pohádky, a zobrazovat kde co.

Tobík maluje obrázky na pohádku o krtečkovi

Biblické stvoření světa na našem flanelografu

Flanelografoví diváci

Perníčky jsme vykrajovali minulý týden s Kaylinkou (spíš tedy já s Kaylinky maminkou). Zdobili jsme dnes ty, co zbyly.

[ Zobrazit slideshow ]

Vykrajujeme perníčky

Kayli dělá, že vykrajuje, leč pouze pózuje

Tobíček zdobíček

Zdobení mašinky

Ameluška zdobička

Ameluška a vařečka

Začali jsme chodit s Tobíkem na keramiku. První úlovky jsme donesli domů minulý týden.

Uhodnete Tobíkovo oblíbenou barvu?