Malevičovi

Měly jsme s Amelkou svátek. A to se ani nejmenujeme úplně stejně:)

Bylo to fajn. Po dlouhé době jsme šli do cukrárny, což způsobilo neobvyklé veselí. Dětičky od rána plánovaly, jaký pohár že si to dají a informovaly i paní, prodávající na náměstí zeleninu. Já to furt říkám, že když jsou ty hezké věci příliš často, zbytečně zevšední.

Amelka byla poněkud zmatená, že jsme pro ní měli připravený balíček a ptala se, jestli už je velká (když má ty narozeniny). Není, holčička, ještě musí počkat. Mimo jiné dostala kabelku, kterou její matka ušila ze starých kalhot. Ty našla matka ve skříni a neví, odkud se tam vzaly. Poznáváte-li tedy na fotce kabelky své kalhoty, doufám, že se nezlobíte. Opravdu už vyšly z módy, tak dostaly druhou šanci.

Taky jsme si vyrobili veselou hru „chytání rybek“. Myslím, že jsme byli poslední rodinou na světě bez prutů a rybiček, tak jsme tento handicap napravili. Kupodivu nejvíc rybiček vybarvila Amelka a ty nejbarevnější dělal Tobík. Jaký to posun v jejich výtvarné tvorbě.

Mně Tobík k svátku namaloval bagr a sám ho i vystřihl. Jak říkám, posun převeliký.

A ještě přidávám pár fotek z kola, dokud bylo hezky.

Svátková kabelka

Rybičky

Svátkový oběd

"Podívej, jak sjíždím ten prášivý kopec!"

A ještě cyklista

čekají, až housenka proleze tunelem

PS: Když jsem šla vyměnit pneumatiky, našla jsem velmi fotogenickou zeď. Nechce někdo portrétní fotky? U fotogenické zdi?

Září je měsíc, kdy si opět dávám nová (a lepší! ) předsevzetí. Nevím pořádně proč, jelikož školní rok je něco, co jde absolutně mimo nás. Asi nějaká potřeba zavést po letním režimu  opět nějaký řád. Řád je totiž něco, díky čemu jsme se ještě nezbláznili a neutopili se ve špíně.

No a jedno z takových předsevzetí je zavedení „tvořivých čtvrtků“. Ne že bychom jiné dny nic nedělali, ale ve čtrtek by to mělo být něco speciálního, do čeho se mi třeba jindy nechce, nebo co vyžaduje delší plánování, a tak. Původně jsem myslela, že se budeme zaměřovat spíše na nějaké výukové věci, pracovní listy, obrázky, blablabla. Nakonec jsem se ale rozhodla, že se dáme takovou normálnější cestou, sezení nad papíry si můžeme nechat na jindy.

Dnes jsme tedy naplánovali ozdobit prázdné a seschlé truhlíky. Šli jsme do lesa, otrhali a nasbírali vše, co vypadalo, že by mohlo nějaký čas vydržet v koukatelném stavu. Doma jsme to našťouchali do truhlíků. Tobík chtěl za každou cenu zasázet nějaké žaludy a kaštany, tak má každé dítko svůj květináč a uvidíme, jak úspěšní pěstitelé budou. Já sice kdovíjaký pěstitel nejsem, ale být kaštan a zasadit mě někdo na podzim, asi by mě to pěkně zblblo.

[ Zobrazit slideshow ]

Zelený mužík

Sběr žaludů

Sázení žaludů a kaštanů

Podzimní truhlík, zasázené žaludy a kaštany

Další podzimní truhlík

Už je tomu dlouho, co jsem viděla na internetu, jak někdo rozlámal voskovky do formy na muffiny a upekl z toho kulaté, slité, barevné voskovky. A pořád jsem to chtěla zkusit a pořád jsem neměla voskovky. Až dnes jsem jedny objevila.

Tu je návod, nebo spíš poučení z mého dnešního pokusu:

1. Voskovek potřebujeme opravdu hodně, má-li dílo za něco stát.

2. Pečeme pomalu a krátce, vlastně voskovky jen rozpustíme. Potom necháme vystydnout.

3.Voskovková kolečka netřeba z formy vyrýpvát, ani jinak ničit! Stačí formu otočit a bouchnout do dna, voskovky samy vypadnou.

A smysl celého počinu? Jak jsou kolečka barevná, během malování malují různými barvami. Navíc jsou větší a tak se malým dětem dobře drží.

Voskovky ve formě na muffiny

Princezna a pečené voskovky

Malý umělec

Tuto otázku slýchám asi stokrát denně. Jak Tobík očka rozlepí a maminku zří, slyším: „Dobréránomaminkocobudemedneskadělat?“. A pokračuje přes celý den – co budeme dělat až se vyspím? Co budeme dělat zítra?

Na jednu stranu ho chápu, taky bych chtěla vědět, co budeme dělat. Ale na druhou stranu je to dost únavné. A tak vznikl nápad vytvořit rozvrh.

Den nám na dvě části rozděluji oběd a palanda. Ne, že bychom každý den jedli doma a že by každý den chodili po obědě spát. Ale mělo by to tak být. Ještě bych chtěla vytisknout fotky lidí, se kterými se vídáme často. Univerzální postavičky jsou sice fajn, ale rozlišovat kamarády podle barev triček a kraťasů – to by si mohl někdo vzít třeba osobně .

Co budeme dneska dělat?

PS: Teď koukám na ten záchod… vypadá to blbě, že? Tobík chtěl někam umístit, že půjde na záchod…

To jsem takhle jednoho večera dávala máčet fazole na polévku. A všimla jsem si na parapetu květináče, ve kterém byla květina, již už nešlo vzkřísit. Květinu jsem tedy vyhodila a zavolala dětičky. Každý jsme si zasadili jednu fazoli. Vyrostlo nám to rychle a rychle to roste dále. Tobík se těší, až vyroste ke stropu a já přemýšlím, co s tím uděláme. Tak aspoň fotka .

Fazole

Taky si dnes Tobík přál upéct buchty. A já chtěla znovu zkusit ty koláčky, které mají uvnitř tvaroh a navrchu povidla. Dobré jsou velmi, ale ten vzhled pořád ne a ne vypilovat.

Buchty a koláčky

Tak dobrou chuť.