U dětí je výhoda, že ikdyž se dílo tak docela nepovede, stejně jsou nadšené a líbí se jim to. A tak se i krokodýl líbil.

A já jsem se zas naučila novou věc v Gimpu. Podle své zásady – když už úplně zkazíš nějakou fotku, nauč se aspoň nějakou novou úpravu . Tentokrát vinětace.

Jablkový krokodýl

Židovský národ si tuto událost připomíná každý rok. A tak, přibližně o 1500 let později, i Ježíš a jeho učedníci slavili Hod beránka. Nebylo to nic jiného, než známá „poslední večeře“, oslava vysvobození z Egypta. Pár dní potom byl Ježíš ukřižován a o tři dny později byl vzkříšen. A to slavíme zase my, křesťané. Vysvobození, které se dá vzdáleně k tomu dávnému Egyptskému, přirovnat.

Ptáte se, proč je to pro nás tak důležité? Proč se Ježíš vlastně narodil, žil, dělal všechny ty věci, a nakonec zemřel? To proto, že za každou zlou věc (myslím něco, co hodnotí Bůh jako zlé), kterou uděláme, musí někdo zemřít. Pro Židy to znamenalo zabíjení zvířat jako obětí za provinění. A pro drtivou většinu lidí pak věčné zatracení po fyzické smrti, protože Boha neznali a neobětovali mu. Nebo ho znali, ale přes všechny oběti nakonec selhali a nezůstali před Ním čistí. Proto se Ježíš Kristus rozhodl obětovat Sám. Bůh v lidském těle naplnil zákon, který nejde obejít. Tím nám otevřel cestu, abychom my, kteří tomu uvěříme a naše chyby uznáme, nemuseli zemřít a byli s Ním po smrti napořád.

Velikonoce u nás doma

A aby řeč nestála , ještě pár fotek z odpoledního hledání balíčků schovaných od deděčka zajíčka a babičky zajíčkové.

[ Zobrazit slideshow ]

[ Zobrazit slideshow ]

Na kole

Na vypůjčené koloběžce

Svačící dětičky

S tatínkem sedící, svačící

Domácí italský chléb

Rozpis na dvě velké pizzy a jeden chléb:

400ml vody vlažné

800g mouky hladké

2-3PL olivového oleje

2-3KL soli

půl kostičky droždí

trocha cukru

Pracovní postup:

Do domácí pekárny nalijeme vodu, olej, sůl, nasypeme mouku a navrch rozdrobíme půl kostky droždí, na kterou nasypeme trochu cukru. Zapneme program Kynuté těsto. Pokud máme pekárnu menší, recept si přepočítáme na menší množství (my máme pekárnu XXL a dětičky se za bruška popadaly, kterak se smály, že nám těsto na víko pekárny tlačí). Nemáme-li domácí pekárnu, vytvoříme si kynuté těsto vlastníma rukama a necháme kynout.

Po vykynutí z těsta okrojíme dva menší bochánky, které natenko vyválíme a vyrobíme z nich pizzu (u nás byla s omáčkou ze sekaných rajčat, česneku a bazalky a se šunkou, mozzarelou a čerstvým listovým špenátem). Zbylé těsto vytáhneme do podlouhlého bochánku a ten zkusíme zatočit, jako když se ždíme hadr. Takto ho necháme cca půl hodiny kynout (to zatočení jsem si vymyslela, možno to ani není nutné, ale tak zas aby to nebyla veka ).

A teď přijde na řadu ta trouba. Starou plynovou Moru rozpálíme na maximum. Na dno, na dlaždici (kterou tam máme nastálo, abychom vůbec něco upekli), položíme plech s vodou. V průběhu pečení vodu do plechu dolíváme. Do středu trouby vložíme nakynutý chléb. Po cca půl hodině potřeme chleba slanou vodou a pak ho potřeme ještě tak dvakrát, třikrát, jak se nám chce. Chléb jsme pekli cca hodinu až hodinu a půl (nevím) – řídíme se barvou. Myslím, že v jakékoli jiné troubě to půjde lépe (a možno i rychleji). Díky potírání slanou vodou a asi i té době pečení má chléb vskutku velmi křupavou kůrku.

Dobrou chuť.

Velkou výhodu sušenek je snadná příprava. Natolik snadná, že pokud netrváte na krásných a stejných tvarech, zvládne to po uhňácání těsta čtyřleté dítko téměř samostatně (až na manipulaci s troubou). Tak do toho .

Potřebujeme:

140g hladké mouky (část jsem chtěla dát něco celozrnného, ale zapomněla jsem na to)

110g másla

2 žloutky

60g parmazánu strouhaného

Příprava:

Máslo (lépe povolené), mouku, žloutky a parmazán uhňácáme v těsto. Zabalíme do igeliťáku a dáme na půl hodiny do ledničky.

Potom rozdělíme na dvě části a dáme dětem k vyválení (trochu podsypeme). Rádýlkem děti rozřežou na malé kousky a ty přenesou na plech (s pečícím papírem lépe).

Pečeme cca na 180 stupňů asi 12-15 minut, sušenky by neměly moc zhnědnout, aby sýr nezhořkl. Upečené můžeme ještě trochu posolit. Prý jsou lepší odleželé, ale nevím, jestli se nám to podaří ověřit.

Dobrou chuť.

Kuchař se svým dílem

Nedá mi to nepodělit se ještě o svůj poslední kváskový chléb. Prý: „Jé, houska na hamburger!“

Snad to příště dopadne lépe.

Kvásková chlebová houska na velký hamburger

Tyhle těstoviny, bez bližšího názvu, se staly nejspíš naším rodinným jídlem. Chutnají všem a často. Tak co bychom to nedali i na blog. Vsadím se, že jste se nejprve koukli na fotku. Ještě se mi nestalo, abych vyfotila nějaké jídlo a byla s fotkou spokojená. A tak jen – ať to vypadá jakkoli divně, dobré je to moc.

Potřebujeme (pro čtyři osoby):

400g těstovin (Rozhodně semolinové, co nejlepší – onehdá jsem slyšela, že čím delší doba varu, tím lešpí mouka, ze které jsou vyrobeny. My nejraděj penne rigate – vroubkaté penne)

200g pancetty nebo anglické slaniny (Poud seženete pancettu, dejte mi vědět kde. My kupujeme Original anglická slanina z Tesca. Rozhodně nekupujte slisovaný kvádr čehosi s kůží po obou stranách.)

olivový olej extra virgin

3 stroužky česneku

čerstvé bazalkové lístky

sůl, pepř

parmazán – čím více, tím lépe

Postup:

Nejprve dáme vařit těstoviny. Na toto množství minimálně čtyři litry vody, žádný olej do ní, zato mnoho soli (aby byla jako mořská voda, jsme v Itálii ). Vaříme odkryté. Pozor, ať se nerozvaří a hlavně! hlavně neproplachovat (spláchli byste takovou tu škrobovou vrstvičku, na které dobře ulpívá omáčka).
Zatímco se vaří těstoviny, nalijeme do větší pánve trochu olivového oleje a dáme na oheň. Oloupeme stroužky česneku, rozmáčkneme je dlaní a dáme do pánve ze všech stran smažit. Mezitím krájíme slaninu. Osmažený česnek vyndáme a na tentýž olej (česnekem ovoněný) dáme pokrájenou slaninu. Opékáme a opékáme. Když je slanina opečená, přidáme těstoviny a pokrájené bazalkové lístky. Osolíme, opepříme a promícháme. Vypneme oheň, zakapeme olivovým olejem a promícháme. Hotovo. Podáváme s parmazánem.

Pokud se vám celé těstoviny zdají suché, tak vězte, že nejsou. Nejsou od tuku vypečeného ze slaniny a od oleje. Na každém talíři by to dojedení mělo zbýt šťávy akorát na vytření jedním soustem chleba.

Pokud se do toho pustíte, dobrou chuť! A pokud máte rádi, přidejte ještě sušená rajčata.

PS: Ty různé (zbytečné) poučky nepíšu proto, abych ukázala, že jsem snědla všechnu moudrost světa, nýbrž je to ukázka mé maximální snahy, ať se jídlo vydaří.

Těstoviny a parmazán

Tobíkovi chutná

Dneska jsme měli návštěvu a Tobík chtěl vyrábět krtečka. I vymysleli jsme hýbacího krtečka. Z návštěvy jsem nevyfotila nic, ale když jsem si tak pak prohlížela krtečka, tak se fakt líbí. Tak aspoň fotku hýbacích krtečků. Pokud se vám zdá, že chybí ještě provázky, vězte, že nám se to zdá taky. Nezadařilo se připevnit je tak, aby se celá soustava dala považovat za funkční. Ale i tak jsou krtečci fajn.

Krtečci

Na Velikonoce nám totiž vychází dva biblické svátky. Nejprve je to pesach, kdy si Židé připomínají, že je Bůh vyvedl z Egypta (správně je tedy o pár dní dříve, ale co už). My sice Židé nejsme, ale z různých důvodů si tuto významnou událost připomínáme též.
Za druhé je to samozřejmě ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Ono to na sebe docela hezky navazuje, jelikož známá „poslední večeře“, neboli hod beránka, bylo právě Ježíšovo slavení toho vyjití z Egypta. Ukřižován byl krátce na to. Není to zajímavé?

Máme ale vlastní rodinné tradice (značně odlišné od židovského pesachu). Povíme si příslušné příběhy (letos vlastně jen to vyjití z Egypta, abychom nemotali dětem hlavičky), k obědu máme pečené jehněčí a nekvašené placky. A taky křepelčí vajíčka. A po obědě hledáme velikonoční balíčky.

Letos navíc navazujeme na vánoční tradici a já Amelka slavíme nemocné. Není to nic moc, proto doufám, že se toho brzo zbavíme.

Tobík byl nadšen zejména z tatínkem ilustrovaného velikonočního příběhu (ilustrovali společně a ikdyž se to nezdá, každá tečka má svůj význam) a z rozbíjení a pojídání křepelčích vajec (snědli úctyhodných 13 kousků). Obě dětičky pak z balíčků ukrytých v obýváku.

Velikonoce: Jak se vyvolený lid dostal do Egypta a jak jim pak Bůh pomohl ven.

Křepelčí vejce, nekvašené placky z divoké pšenice, jehně

Torzo beránka po snídani

Kurz byl fajn, byla jsem tam jen já, dvě kamarádky a trpělivá paní lektorka. Všechny tři jsme vyrobily podnos – napoprvé bychom prý nic většího nezvládly (paní nebyla jen trpělivá, byla i upřímná ).

Doma jsem pak nalezla vyvenčenou a spokojenou rodinu, spálený mazanec a žádné špinavé nádobí.

Podnos z pedigu

Musím říct, že mne to fakt bavilo. Takže se těším na pokračování – s Věrkou a Markétou už se vidíme před panelákem u dětského hřiště, kterak pleteme. (Původně jsme chtěly být jako staříci, sedící před chalupou, ale musíme se držet reálných podmínek .)

Ručně vyšlehaný sníh

A na co že sjem to šlehala? Na chlebíček z bílků, dvakrát pečený, aneb když potřebujete spotřebovat bílky.

Vyšleháte čtyři bílky, zašleháte 100g cukru, přidáte 100g hladké mouky a 100g mandlí nebo oříšků, nebo od každého něco.
Naplníte srnčí hřbet a upečete.
Potom buď sníte, nebo nakrájíte na plátky a ty znovu upečete.

Obměnám se meze nekladou, umím si to představit i jako bábovku.

Ilustrační foto

Chutná i vypadá to lépe .

Dobrou chuť!

…a ještě pár fotek z posledních dní…
Sněhulák je od dětečka ze zahrádky a zbytek je vycházka s Tobíkovo a Amelky sestřenicí a bratrancem.

Tobík se dočkal sněhuláka

Děti krmí zviřátka

Kojící ovce

Děti u stromu

Noemka pomáhá Kubovi z houpačky přes bahno

Kuba zkouší přeskočit obrouvskou louži

A jak na to?
Nejprve musíte sehnat kosti. Nebudu tu zaplácávat prostor tím, jaké jsou nejvhodnější. Ve světě se vaří telecí, u nás hovězí. Já měla oboje, ale hovězí jsou takové masovější, telecí jemnější. A jak se něco takového schání? Inu, blbě . Řezníci kosti obvykle nevystavují. Protože je obvykle nikdo nechce. Ale dobrý řezník ví, že z kostí jde uvařit cosi skvělého. Zkuste se zeptat. Pokud na vás bude divně koukat, koukejte se na něj divně taky. Jo, ptejte se pouze v řeznictvích, kde víte, že maso bourají. Kam ho vozí hotové, tam kosti nehledejte.
Já ty svoje sehnala v Globusu. Ale o hovězí je tam nouze veliká. Přiznávám bez mučení, mám tam protekci.

Vypadá to lákavě, že?

Pečené kosti

Vaříme vývar

3. Připravte si zeleninu, koření a bylinky. Já jsem toho moc neměla – použila jsem cibuli, mrkev, řapíkatý celer, libeček (oboje mražené), bobkový list a nové koření. Pepř došel!
Zeleninu přidejte pět hodin před koncem vaření. U mě to vycházelo na třetí hodinu ranní, takže jsem si to přichystala už večer.

Zelenina čekající

Scezený vývar

Pokud vás zajímají čísla, tu jsou – kostí bylo nevímkolik – tipuji tak pět kilo. Vařila jsem je ve dvou šestilitrových a jednom čtyřlitrovém hrnci (ten nebyl v plánu, ale nevešlo se). Scezeného vývaru pak byl plný šestilitrový hrnec. Zredukovala jsem na cca dva litry. Zmrazila jsem ho ve tvořítkách na led.
A tady je výsledek:

100% přírodní produkt, bez přidané soli a glutamátu

Jo, a ještě dva poučně články pro nadšence
Proč má smysl vařit doma vývar
Kuřecí vývar krok za krokem

A když máme zimu a vánoce, musíme mít i horkou čokoládu. Dneska jsem uvařila tu nejlepší a nejjednodušší. Prostě jen svaříte smetanu ke šlehání s čokoládou. Akorát této neskutečné dobroty nebudete schopni sníst moc, pokud si to nedořetíte kupříkladu mlékem.
A abychom byli trochu edukativní , takováto věc se jmenuje ganache. Můžete ji použít například jako náplň do dortů (po vychlazení a prošlehání), nebo jako polevu.
Více informací o gnache si přečtěte například tady.

Moje ganache

Zima se tu objevila docela brzo. Mně to ani nevadí, urychleně dovybavuji náš šatník a těším se na pořádný sníh.