Malevičovi

Naše Velikonoce jsou na české poměry nejspíš poněkud netradiční. Žádné pomlázky u nás nenajdete. Nikdo nikoho nebije, ani nepolévá.
Ale neznamená to, že Velikonoce neslavíme. Slavíme je. A to hned ze dvou důvodů.

Na Velikonoce nám totiž vychází dva biblické svátky. Nejprve je to pesach, kdy si Židé připomínají, že je Bůh vyvedl z Egypta (správně je tedy o pár dní dříve, ale co už). My sice Židé nejsme, ale z různých důvodů si tuto významnou událost připomínáme též.
Za druhé je to samozřejmě ukřižování a vzkříšení Ježíše Krista. Ono to na sebe docela hezky navazuje, jelikož známá „poslední večeře“, neboli hod beránka, bylo právě Ježíšovo slavení toho vyjití z Egypta. Ukřižován byl krátce na to. Není to zajímavé?

Máme ale vlastní rodinné tradice (značně odlišné od židovského pesachu). Povíme si příslušné příběhy (letos vlastně jen to vyjití z Egypta, abychom nemotali dětem hlavičky), k obědu máme pečené jehněčí a nekvašené placky. A taky křepelčí vajíčka. A po obědě hledáme velikonoční balíčky.

Letos navíc navazujeme na vánoční tradici a já Amelka slavíme nemocné. Není to nic moc, proto doufám, že se toho brzo zbavíme.

Tobík byl nadšen zejména z tatínkem ilustrovaného velikonočního příběhu (ilustrovali společně a ikdyž se to nezdá, každá tečka má svůj význam) a z rozbíjení a pojídání křepelčích vajec (snědli úctyhodných 13 kousků). Obě dětičky pak z balíčků ukrytých v obýváku.

Dnes jsem doma zanechala hromadu špinavého nádobí, kynoucí mazanec a nakrmenou rodinu. Odjela jsem se učit, jak se plete pedig. Upřímně řečeno, nejvíc mne na tom lákalo, že si to budu moci vyzkoušet, aniž bych to přitom musela učit ještě Tobíka a odhánět Amelku.

Kurz byl fajn, byla jsem tam jen já, dvě kamarádky a trpělivá paní lektorka. Všechny tři jsme vyrobily podnos – napoprvé bychom prý nic většího nezvládly (paní nebyla jen trpělivá, byla i upřímná ).

Doma jsem pak nalezla vyvenčenou a spokojenou rodinu, spálený mazanec a žádné špinavé nádobí.

Musím říct, že mne to fakt bavilo. Takže se těším na pokračování – s Věrkou a Markétou už se vidíme před panelákem u dětského hřiště, kterak pleteme. (Původně jsme chtěly být jako staříci, sedící před chalupou, ale musíme se držet reálných podmínek .)

Dnes jsem poprvé v životě vyšlehala sníh z bílků ručně. I nad hlavu bych si tu mísu otočila (na chvilu). Je to výkon hodný zapsání.
Dodnes jsem totiž myslela, že je to pro normálního smrtelníka nemožné.

A na co že sjem to šlehala? Na chlebíček z bílků, dvakrát pečený, aneb když potřebujete spotřebovat bílky.

Vyšleháte čtyři bílky, zašleháte 100g cukru, přidáte 100g hladké mouky a 100g mandlí nebo oříšků, nebo od každého něco.
Naplníte srnčí hřbet a upečete.
Potom buď sníte, nebo nakrájíte na plátky a ty znovu upečete.

Obměnám se meze nekladou, umím si to představit i jako bábovku.

Chutná i vypadá to lépe .

Dobrou chuť!

…a ještě pár fotek z posledních dní…
Sněhulák je od dětečka ze zahrádky a zbytek je vycházka s Tobíkovo a Amelky sestřenicí a bratrancem.

Uvařila jsem opravdický, poctivý, hovězí vývar. Nemyslím tím, že jsem vařila kus masa s kostí na polévku. Myslím tím opravdický vývar, ze kterého se pak vaří kde co. Který můžete použít, když nechcete, aby vaše polévky, omáčky a další jídlo chutnaly jako masoxová (nebo jiná) kostka.
Mám z toho takový zážitek, že to sem musím napsat. Vařila jsem ho celou noc! Navíc musím přiznat, že jsem na sebe i celkem hrda. Neznám moc lidí, kteří by něco takového dělali. Dokonce i v restauracích na to často kašlou. A přitom je to tak dobré.

A jak na to?
Nejprve musíte sehnat kosti. Nebudu tu zaplácávat prostor tím, jaké jsou nejvhodnější. Ve světě se vaří telecí, u nás hovězí. Já měla oboje, ale hovězí jsou takové masovější, telecí jemnější. A jak se něco takového schání? Inu, blbě . Řezníci kosti obvykle nevystavují. Protože je obvykle nikdo nechce. Ale dobrý řezník ví, že z kostí jde uvařit cosi skvělého. Zkuste se zeptat. Pokud na vás bude divně koukat, koukejte se na něj divně taky. Jo, ptejte se pouze v řeznictvích, kde víte, že maso bourají. Kam ho vozí hotové, tam kosti nehledejte.
Já ty svoje sehnala v Globusu. Ale o hovězí je tam nouze veliká. Přiznávám bez mučení, mám tam protekci.

Postup:
1. Kosti upečte. Zatáhnou se tím a vývar bude čistější. A taky bude mít lepší chuť – nějak je to z toho pečeného lepší. Ale nespálit!

2. Kosti dejte do velikého hrnce/hrnců. Přidejte i výpek z pekáče, má v sobě spoustu chuti. Klidně ho i vypláchněte a vodu vlijte ke kostem. Potom dolijte studenou vodou a dejte na co nejmenší plamínek. Sbírejte pěnu a tuk a nečistoty. Hlídejte, aby se vývar vařil sotva viditelným varem. Pokud začne moc vřít, přilijte hrnek ledové vody.

Vařit by se to mělo opravdu dlouho. Já začala večer a skončila ráno. Vařila jsem vývar dvanáct hodin a věřím, že v kostech stále nějaká chuť zbyla.
Jednu nevýhodu to ale mělo – v noci se nedá tak dobře hlídat, aby se nám to nezačalo vařit příliš prudce, takže můj vývar je poněkud kalný. Mně to ale nevadí.

3. Připravte si zeleninu, koření a bylinky. Já jsem toho moc neměla – použila jsem cibuli, mrkev, řapíkatý celer, libeček (oboje mražené), bobkový list a nové koření. Pepř došel!
Zeleninu přidejte pět hodin před koncem vaření. U mě to vycházelo na třetí hodinu ranní, takže jsem si to přichystala už večer.

4. Po dvanácti hodinách vypněte plamínek. Nechte trochu vychladnout, kosti vyndejte a vývar přeceďte. Snažte se zachytit co nejvíce nečistot. Asi by nebylo od věci plátýnko, ale já byla líná.

5. Vývar je vhodné ještě zredukovat. Dejte ho vařit a nechcte ho být. Já jsem usnula, takže mi zbyla tak třetina toho hrnce. O to intenzivnější chuť ale má.

Pokud vás zajímají čísla, tu jsou – kostí bylo nevímkolik – tipuji tak pět kilo. Vařila jsem je ve dvou šestilitrových a jednom čtyřlitrovém hrnci (ten nebyl v plánu, ale nevešlo se). Scezeného vývaru pak byl plný šestilitrový hrnec. Zredukovala jsem na cca dva litry. Zmrazila jsem ho ve tvořítkách na led.
A tady je výsledek:

Jo, a ještě dva poučně články pro nadšence
Proč má smysl vařit doma vývar
Kuřecí vývar krok za krokem

Dneska jsem si připadala jako o vánocích. Padaly sněhové vločky a v obchodě kdosi kupoval pomelo. Je půlka října. Neobvyklé, že?
Vzpomněla jsem si, jak se nedávno Tobík modlil, aby byl sníh

A když máme zimu a vánoce, musíme mít i horkou čokoládu. Dneska jsem uvařila tu nejlepší a nejjednodušší. Prostě jen svaříte smetanu ke šlehání s čokoládou. Akorát této neskutečné dobroty nebudete schopni sníst moc, pokud si to nedořetíte kupříkladu mlékem.
A abychom byli trochu edukativní , takováto věc se jmenuje ganache. Můžete ji použít například jako náplň do dortů (po vychlazení a prošlehání), nebo jako polevu.
Více informací o gnache si přečtěte například tady.

Zima se tu objevila docela brzo. Mně to ani nevadí, urychleně dovybavuji náš šatník a těším se na pořádný sníh.