Malevičovi

S novým Albert magazínem jsme dostali i jablka. A v novém Albert magazínu byl návod, kterak upéct jablkový závin jako krokodýla. A tak jsme upekli – dětem pro radost.

U dětí je výhoda, že ikdyž se dílo tak docela nepovede, stejně jsou nadšené a líbí se jim to. A tak se i krokodýl líbil.

A já jsem se zas naučila novou věc v Gimpu. Podle své zásady – když už úplně zkazíš nějakou fotku, nauč se aspoň nějakou novou úpravu . Tentokrát vinětace.

Jablkový krokodýl

U nás pečené jehněčí maso (na hořkých bylinách ideálně), k němu nekvašené chleby a křepelčí vejce. Připomínáme si tím, že Bůh nezapomněl na svůj lid – izraelce, kteří se hodně moc let trápili jako otroci v Egyptě. Vyvedl je odtamtud ven. Odcházeli dost narychlo, proto ty nekvašené chleby. A proč jehněčí maso? Pamatujete na deset egypských ran? Mouchy, kobylky, kroupy, tma…, určitě jste o tom slyšeli. To proto, že faraon nechtěl izrael propustit. Víte, jaká byla poslední rána? Mělo zemřít všechno prvorozené. Od dobytka, až po faraonova syna. Bůh nařídil, aby každá izraelská rodina zabila jehně, nebo kůzle. A jeho krví natřeli dveře.  Tomu domu, jehož dveře budou natřené, se tato hrozná rána vyhne. Všechno se pak stalo, jak Bůh řekl. A faraon pochopil, že s těmito lidmi není radno si zahrávat, že za nimi stojí někdo mnohem větší, než je on sám. A izraelci mohli konečně odejít z Egypta.

Židovský národ si tuto událost připomíná každý rok. A tak, přibližně o 1500 let později, i Ježíš a jeho učedníci slavili Hod beránka. Nebylo to nic jiného, než známá „poslední večeře“, oslava vysvobození z Egypta. Pár dní potom byl Ježíš ukřižován a o tři dny později byl vzkříšen. A to slavíme zase my, křesťané. Vysvobození, které se dá vzdáleně k tomu dávnému Egyptskému, přirovnat.

Ptáte se, proč je to pro nás tak důležité? Proč se Ježíš vlastně narodil, žil, dělal všechny ty věci, a nakonec zemřel? To proto, že za každou zlou věc (myslím něco, co hodnotí Bůh jako zlé), kterou uděláme, musí někdo zemřít. Pro Židy to znamenalo zabíjení zvířat jako obětí za provinění. A pro drtivou většinu lidí pak věčné zatracení po fyzické smrti, protože Boha neznali a neobětovali mu. Nebo ho znali, ale přes všechny oběti nakonec selhali a nezůstali před Ním čistí. Proto se Ježíš Kristus rozhodl obětovat Sám. Bůh v lidském těle naplnil zákon, který nejde obejít. Tím nám otevřel cestu, abychom my, kteří tomu uvěříme a naše chyby uznáme, nemuseli zemřít a byli s Ním po smrti napořád.

Velikonoce u nás doma

A aby řeč nestála , ještě pár fotek z odpoledního hledání balíčků schovaných od deděčka zajíčka a babičky zajíčkové.

[ Zobrazit slideshow ]

Ještěže nám tu to hřiště postavili . Nohejbal se tam dá hrát, basketbal, na různých dopravních prostředních po asfatových cestičkách kroužit… Není se čemu divit, že je to tam hojně využíváno celou naší rodinou (a já si tam dokonce aj na bruslích namlela). Dnešní fotky tedy nic nového. Tedy až na náš pekařský úspěch. Upekli jsme v naší stařičké, plynové Moře chléb, který se vůbec (!) nespálil odspodu a dokonce i zvrchu chytil barvičku! Nejde se nepodělit.

[ Zobrazit slideshow ]

Na kole

Na vypůjčené koloběžce

Svačící dětičky

S tatínkem sedící, svačící

Domácí italský chléb

Rozpis na dvě velké pizzy a jeden chléb:

400ml vody vlažné

800g mouky hladké

2-3PL olivového oleje

2-3KL soli

půl kostičky droždí

trocha cukru

Pracovní postup:

Do domácí pekárny nalijeme vodu, olej, sůl, nasypeme mouku a navrch rozdrobíme půl kostky droždí, na kterou nasypeme trochu cukru. Zapneme program Kynuté těsto. Pokud máme pekárnu menší, recept si přepočítáme na menší množství (my máme pekárnu XXL a dětičky se za bruška popadaly, kterak se smály, že nám těsto na víko pekárny tlačí). Nemáme-li domácí pekárnu, vytvoříme si kynuté těsto vlastníma rukama a necháme kynout.

Po vykynutí z těsta okrojíme dva menší bochánky, které natenko vyválíme a vyrobíme z nich pizzu (u nás byla s omáčkou ze sekaných rajčat, česneku a bazalky a se šunkou, mozzarelou a čerstvým listovým špenátem). Zbylé těsto vytáhneme do podlouhlého bochánku a ten zkusíme zatočit, jako když se ždíme hadr. Takto ho necháme cca půl hodiny kynout (to zatočení jsem si vymyslela, možno to ani není nutné, ale tak zas aby to nebyla veka ).

A teď přijde na řadu ta trouba. Starou plynovou Moru rozpálíme na maximum. Na dno, na dlaždici (kterou tam máme nastálo, abychom vůbec něco upekli), položíme plech s vodou. V průběhu pečení vodu do plechu dolíváme. Do středu trouby vložíme nakynutý chléb. Po cca půl hodině potřeme chleba slanou vodou a pak ho potřeme ještě tak dvakrát, třikrát, jak se nám chce. Chléb jsme pekli cca hodinu až hodinu a půl (nevím) – řídíme se barvou. Myslím, že v jakékoli jiné troubě to půjde lépe (a možno i rychleji). Díky potírání slanou vodou a asi i té době pečení má chléb vskutku velmi křupavou kůrku.

Dobrou chuť.

Původně jsme chtěli s dětičkami upéct něco sladkého, ale netřeba se stále cpát cukrem. A tak jsme upekli parmazánové sušenky. Parmazán my rádi a do sušenek se skvěle hodí 60g pytlíček strouhaného GranMoravia za příjemnou cenu.

Velkou výhodu sušenek je snadná příprava. Natolik snadná, že pokud netrváte na krásných a stejných tvarech, zvládne to po uhňácání těsta čtyřleté dítko téměř samostatně (až na manipulaci s troubou). Tak do toho .

Potřebujeme:

140g hladké mouky (část jsem chtěla dát něco celozrnného, ale zapomněla jsem na to)

110g másla

2 žloutky

60g parmazánu strouhaného

Příprava:

Máslo (lépe povolené), mouku, žloutky a parmazán uhňácáme v těsto. Zabalíme do igeliťáku a dáme na půl hodiny do ledničky.

Potom rozdělíme na dvě části a dáme dětem k vyválení (trochu podsypeme). Rádýlkem děti rozřežou na malé kousky a ty přenesou na plech (s pečícím papírem lépe).

Pečeme cca na 180 stupňů asi 12-15 minut, sušenky by neměly moc zhnědnout, aby sýr nezhořkl. Upečené můžeme ještě trochu posolit. Prý jsou lepší odleželé, ale nevím, jestli se nám to podaří ověřit.

Dobrou chuť.

Kuchař se svým dílem

Nedá mi to nepodělit se ještě o svůj poslední kváskový chléb. Prý: „Jé, houska na hamburger!“

Snad to příště dopadne lépe.

Kvásková chlebová houska na velký hamburger

…že prý dlouho nebyl žádný recept

Tyhle těstoviny, bez bližšího názvu, se staly nejspíš naším rodinným jídlem. Chutnají všem a často. Tak co bychom to nedali i na blog. Vsadím se, že jste se nejprve koukli na fotku. Ještě se mi nestalo, abych vyfotila nějaké jídlo a byla s fotkou spokojená. A tak jen – ať to vypadá jakkoli divně, dobré je to moc.

Potřebujeme (pro čtyři osoby):

400g těstovin (Rozhodně semolinové, co nejlepší – onehdá jsem slyšela, že čím delší doba varu, tím lešpí mouka, ze které jsou vyrobeny. My nejraděj penne rigate – vroubkaté penne)

200g pancetty nebo anglické slaniny (Poud seženete pancettu, dejte mi vědět kde. My kupujeme Original anglická slanina z Tesca. Rozhodně nekupujte slisovaný kvádr čehosi s kůží po obou stranách.)

olivový olej extra virgin

3 stroužky česneku

čerstvé bazalkové lístky

sůl, pepř

parmazán – čím více, tím lépe

Postup:

Nejprve dáme vařit těstoviny. Na toto množství minimálně čtyři litry vody, žádný olej do ní, zato mnoho soli (aby byla jako mořská voda, jsme v Itálii ). Vaříme odkryté. Pozor, ať se nerozvaří a hlavně! hlavně neproplachovat (spláchli byste takovou tu škrobovou vrstvičku, na které dobře ulpívá omáčka).
Zatímco se vaří těstoviny, nalijeme do větší pánve trochu olivového oleje a dáme na oheň. Oloupeme stroužky česneku, rozmáčkneme je dlaní a dáme do pánve ze všech stran smažit. Mezitím krájíme slaninu. Osmažený česnek vyndáme a na tentýž olej (česnekem ovoněný) dáme pokrájenou slaninu. Opékáme a opékáme. Když je slanina opečená, přidáme těstoviny a pokrájené bazalkové lístky. Osolíme, opepříme a promícháme. Vypneme oheň, zakapeme olivovým olejem a promícháme. Hotovo. Podáváme s parmazánem.

Pokud se vám celé těstoviny zdají suché, tak vězte, že nejsou. Nejsou od tuku vypečeného ze slaniny a od oleje. Na každém talíři by to dojedení mělo zbýt šťávy akorát na vytření jedním soustem chleba.

Pokud se do toho pustíte, dobrou chuť! A pokud máte rádi, přidejte ještě sušená rajčata.

PS: Ty různé (zbytečné) poučky nepíšu proto, abych ukázala, že jsem snědla všechnu moudrost světa, nýbrž je to ukázka mé maximální snahy, ať se jídlo vydaří.

Těstoviny a parmazán

Tobíkovi chutná

Dneska jsme měli návštěvu a Tobík chtěl vyrábět krtečka. I vymysleli jsme hýbacího krtečka. Z návštěvy jsem nevyfotila nic, ale když jsem si tak pak prohlížela krtečka, tak se fakt líbí. Tak aspoň fotku hýbacích krtečků. Pokud se vám zdá, že chybí ještě provázky, vězte, že nám se to zdá taky. Nezadařilo se připevnit je tak, aby se celá soustava dala považovat za funkční. Ale i tak jsou krtečci fajn.

Krtečci