{tento okamžik} – Páteční rituál. Jediný snímek – beze slov – zachycuje okamžik tohoto týdne. Jednoduchý, zvláštní, mimořádný okamžik. Okamžik, který chci zastavit, vychutnat a zapamatovat.
Inspirace u soulemama.
Fandíme českým čutálistům
Měly jsme s Amelkou svátek. A to se ani nejmenujeme úplně stejně:)
Bylo to fajn. Po dlouhé době jsme šli do cukrárny, což způsobilo neobvyklé veselí. Dětičky od rána plánovaly, jaký pohár že si to dají a informovaly i paní, prodávající na náměstí zeleninu. Já to furt říkám, že když jsou ty hezké věci příliš často, zbytečně zevšední.
Amelka byla poněkud zmatená, že jsme pro ní měli připravený balíček a ptala se, jestli už je velká (když má ty narozeniny). Není, holčička, ještě musí počkat. Mimo jiné dostala kabelku, kterou její matka ušila ze starých kalhot. Ty našla matka ve skříni a neví, odkud se tam vzaly. Poznáváte-li tedy na fotce kabelky své kalhoty, doufám, že se nezlobíte. Opravdu už vyšly z módy, tak dostaly druhou šanci.
Taky jsme si vyrobili veselou hru „chytání rybek“. Myslím, že jsme byli poslední rodinou na světě bez prutů a rybiček, tak jsme tento handicap napravili. Kupodivu nejvíc rybiček vybarvila Amelka a ty nejbarevnější dělal Tobík. Jaký to posun v jejich výtvarné tvorbě.
Mně Tobík k svátku namaloval bagr a sám ho i vystřihl. Jak říkám, posun převeliký.
A ještě přidávám pár fotek z kola, dokud bylo hezky.
Svátková kabelka
Rybičky
Svátkový oběd
"Podívej, jak sjíždím ten prášivý kopec!"
A ještě cyklista
čekají, až housenka proleze tunelem
PS: Když jsem šla vyměnit pneumatiky, našla jsem velmi fotogenickou zeď. Nechce někdo portrétní fotky? U fotogenické zdi?
Září je měsíc, kdy si opět dávám nová (a lepší! 
) předsevzetí. Nevím pořádně proč, jelikož školní rok je něco, co jde absolutně mimo nás. Asi nějaká potřeba zavést po letním režimu opět nějaký řád. Řád je totiž něco, díky čemu jsme se ještě nezbláznili a neutopili se ve špíně.
No a jedno z takových předsevzetí je zavedení „tvořivých čtvrtků“. Ne že bychom jiné dny nic nedělali, ale ve čtrtek by to mělo být něco speciálního, do čeho se mi třeba jindy nechce, nebo co vyžaduje delší plánování, a tak. Původně jsem myslela, že se budeme zaměřovat spíše na nějaké výukové věci, pracovní listy, obrázky, blablabla. Nakonec jsem se ale rozhodla, že se dáme takovou normálnější cestou, sezení nad papíry si můžeme nechat na jindy.
Dnes jsme tedy naplánovali ozdobit prázdné a seschlé truhlíky. Šli jsme do lesa, otrhali a nasbírali vše, co vypadalo, že by mohlo nějaký čas vydržet v koukatelném stavu. Doma jsme to našťouchali do truhlíků. Tobík chtěl za každou cenu zasázet nějaké žaludy a kaštany, tak má každé dítko svůj květináč a uvidíme, jak úspěšní pěstitelé budou. Já sice kdovíjaký pěstitel nejsem, ale být kaštan a zasadit mě někdo na podzim, asi by mě to pěkně zblblo.
Zelený mužík
Sběr žaludů
Sázení žaludů a kaštanů
Podzimní truhlík, zasázené žaludy a kaštany
Další podzimní truhlík
Těšíme se v únoru!
Dostala jsem od M. maminky orchidej. Je to už docela dlouho. Maminka na ně narazila v jednom německém obchodě, asi je tam zapomněli zalít, nebo něco, protože byly zvadlé a z posledních sil kvetly. Stály pár korun. Jednu z nich jsem si mohla vybrat a vzít domů. Však uvidíme.
Nejsem žádný zkušený pěstitel orchidejí. Vlastně tato růžovobílá, se značně pohnutým osudem, byla moje první. Zalévala jsem ji a moc jsem si jí nevšímala. Trvalo to pořádně dlouho a já si ani nevšimla, že už má pupeny. Až najednou znovu vykvetla.
Vykvetla právě včas, aby nám připomněla, že i ten, kdo je pro mnohé odepsaný, může znovu vykvést.
A ještě pár fotek z pečení svatebních koláčků, ať nejsme přehnaně filozofičtí :
Ame pekařka
Tobíkovo