Malevičovi

Dostala jsem od M. maminky orchidej. Je to už docela dlouho. Maminka na ně narazila v jednom německém obchodě, asi je tam zapomněli zalít, nebo něco, protože byly zvadlé a z posledních sil kvetly. Stály pár korun. Jednu z nich jsem si mohla vybrat a vzít domů. Však uvidíme.

Nejsem žádný zkušený pěstitel orchidejí. Vlastně tato růžovobílá, se značně pohnutým osudem, byla moje první. Zalévala jsem ji a moc jsem si jí nevšímala. Trvalo to pořádně dlouho a já si ani nevšimla, že už má pupeny. Až najednou znovu vykvetla.

Vykvetla právě včas, aby nám připomněla, že i ten, kdo je pro mnohé odepsaný, může znovu vykvést.

A ještě pár fotek z pečení svatebních koláčků, ať nejsme přehnaně filozofičtí :

Ame pekařka

Tobíkovo

S novým Albert magazínem jsme dostali i jablka. A v novém Albert magazínu byl návod, kterak upéct jablkový závin jako krokodýla. A tak jsme upekli – dětem pro radost.

U dětí je výhoda, že ikdyž se dílo tak docela nepovede, stejně jsou nadšené a líbí se jim to. A tak se i krokodýl líbil.

A já jsem se zas naučila novou věc v Gimpu. Podle své zásady – když už úplně zkazíš nějakou fotku, nauč se aspoň nějakou novou úpravu . Tentokrát vinětace.

Jablkový krokodýl

Pár fotek dětiček na stromě.

Děti na stromě

Amel vylezla na strom

Tuto otázku slýchám asi stokrát denně. Jak Tobík očka rozlepí a maminku zří, slyším: „Dobréránomaminkocobudemedneskadělat?“. A pokračuje přes celý den – co budeme dělat až se vyspím? Co budeme dělat zítra?

Na jednu stranu ho chápu, taky bych chtěla vědět, co budeme dělat. Ale na druhou stranu je to dost únavné. A tak vznikl nápad vytvořit rozvrh.

Den nám na dvě části rozděluji oběd a palanda. Ne, že bychom každý den jedli doma a že by každý den chodili po obědě spát. Ale mělo by to tak být. Ještě bych chtěla vytisknout fotky lidí, se kterými se vídáme často. Univerzální postavičky jsou sice fajn, ale rozlišovat kamarády podle barev triček a kraťasů – to by si mohl někdo vzít třeba osobně .

Co budeme dneska dělat?

PS: Teď koukám na ten záchod… vypadá to blbě, že? Tobík chtěl někam umístit, že půjde na záchod…

Předminulý týden u nás před barákem Dělnická strana sociální spravedlnosti pořádala Shromáždění nespokojených občanů za práva občanů na stejný přístup při řešení problémů s nepřizpůsobivými občany. Současně s nimi tu probíhala také „poklidná romská bohoslužba“, shodou okolností v místech, kudy měla DSSS naplánovaný pochod. A do třetice tu měla cosi nahlášeno ještě skupina V Ústí (neo)nacisty nechceme!. Celou událost jsme si rádi nechali ujít a odjeli na návštěvu k babičce a dědečkovi.

Tuto sobotu jsme též trávili v Děčíně. Tentokráte v cukrárně u babičky a dědečla v práci, kde probíhaly přípravy na pondělní otevření. Moc hezké to tam je. Už těším se na sladkou návštěvu. Cestou jsme se ještě stavili v Ústí na farmářských trzích. Koupili jsme máslo, vejce a koláčky. Nebylo to tam špatné, ale uměla bych si představit i lepší .

Další významnou událostí bylo, že jsem si ušila kabelku. Vloni mi totiž kamarádka ušila sukni (to jsem se ještě bála něco ušít sama) a pořád mi tu ležely zbytky látky. Tak co? Tak jsem to zkusila. Neumím rovně stříhat, nerada něco přesně měřím a tak mě docela překvapilo, že fakt vznikla kabelka. Dokonce jsem ani nemusela párat žádný šev proto, že bych ho ušila ze špatné strany (což se mi stane skoro pokaždé). Jaký úspěšný počin .

[ Zobrazit slideshow ]

Příprava na shromáždění dělnické strany

Detail montérů kamery

Uklízíme u babičky a dědečka v domečku

Tobík pomáhá dědečkovi rovnat popadané cihly

Zátiší s květinou, kabelkou a sukní :)

Ještě mě vyfoť s kabelkou! A mě!

Farmářské trhy

Ještě jedny farmářské trhy

Dětský koutek v cukrárně

Amelka na kolotoči

Tobík vozí krabice