V Teen Challenge v Poštovicích

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Minulý víkend jsme byli ve středisku Teen Challenge v Poštovicích. Původně jsem tu o tom ani nechtěla psát (nebo spíš neměla čas, stejně jako na spoustu jiných příspěvků), ale nakonec jsem se rozhodla, že aspoň něco málo napíšu, hlavně pro nás, abychom za deset let věděli, co se kdy, kde a jak stalo. Aby mi to časově vycházelo, změnila jsem datum u příspěvku, nebuďme proto zmatení :) .

Ani nevím, čím začít, jestli tím, že Amelka poprvé spala bez rodičů mimo domov, nebo tím, že k nám konečně přijelo naše nové auto… No asi popořadě. Nejprve jsme tedy odvezli děti k Markovo rodičům. Měly tam bý původně jen jednu noc, nakonec tam byly až do neděle a prý to zvládly skvěle.

V pátek v noci nám taky jeden známý dovezl naše nové auto. Auto je tedy staré, ale pro nás je nové. Muselo se na něm ještě něco opravit a my jsme ho už na víkend potřebovali, takže oprava skončila až v noci. Někdy o půlnoci jsme tedy vyjeli na první výlet naším novým vozem.  Vůz je velký, sedmimístný, jelikož jsme chtěli, aby i po narození dalšího dítka se do něj vešlo víc, než jen naše rodina. A taky třeba časem přibudou ještě další dítka :) .

V sobotu jsme jeli do Poštovic, do střediska Teen Challnege. Je to křesťanské středisko, kde pomáhají lidem, kteří mají problémy se závislostí. Hodně se mi tam líbilo. Nejen to prostředí – je to veliký statek, předělaný na obytné budovy, zvenku neopravený a fakt krásný.  Ale hlavně to ostatní. Tohle středisko je pro muže i pro ženy a já, pochopitelně, mluvila jen se ženami. Ikdyž ženy – mladé slečny to byly :) . A překvapilo mne, jak vypadaly. Vůbec ne jako nědo, kdo má za sebou takovou náročnou minulost. Byly to prostě normální, hezké holky. Někomu jsem to tam říkala a dozvěděla jsem se, že když do TC přijely, vůbec takové nebyly. Je úžasné, jaká změna nastala třeba po deseti měsících v programu. Fakt krásný. A tak mi tam jediné smutné přijde, že tam těch žen bylo asi jen šest, nebo sedm. Poštovice jsou jediné středisko pro ženy v Čechách (ikdyž ony celkově jsou střediska jen dvě, ale těch kluků je tam aspoň hodně). A tak málo holek. Já vím, že TC není jediné místo, kde jim pomáhají. Dokonce si i myslím, že TC patří k těm nejdrsnějším. Na druhou stranu jsem slyšela, že má nejlepší úspěšnost ze všech. Nejvíc lidí, kteří program dokončí, tak vydrží.

Tvořivý čtvrtek a oslava u Šárky

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Nejprve oslava u Šárky. Vyfotit všechny děti najednou je skorem nemožné, tak aspoň fotka, na které je většina z nich, Amelka teda jen z části, ale hlavně že je :) .

Oslavenkyně s dotem a kamarádi

A dnešní tvoření? Konečně nějaká cukrátka. Linecké. Ťupkaté, jelikož obsahuje větší než malé množství citronové kůry. Proto tak dobré :) . Jen je ho trapně malinko. Poučení pro příště – z jedné kostky másla tuze malá dávka.

Jo, a ještě pokud někomu přijdou divné barvy- je to nějaký filtr z Gimpu. Přecijen příliš invenčně jsem to nevyfotila, toto má jakože pomoct.

Cukrátka

Mikuláš

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Mikuláš ani čerti k nám nechodí. Ale balíčky se sladkostmi a ovocem a oříšky, ty tu máme. Jediný den v roce, kdy mohou děti sníst tolik sladkostí, kolik chtějí :) .

Balíčky byly schovány v uklizeném pokojíčku. Myslela jsem, jak k hledání budou dětem krásně svítit lampiony. Rozsvícené lampiony ale osvítily pokoj úplně stejně jako lampiony nerozsvícené. I vzaly si robátka na pomoc baterky. Tato skutečnost mi ovšem nedošla během schovávání, tak to měly dětičky trochu náročné.  Nakonec ale oba šťastně našli, Tobík vesměs náhodou, když během urputného hledání vysypal kočárek aj s panenkou, peřinkou a konečně i balíčkem.

Lampionů svit

Hledající děti

Amelka s balíčkem

Tobík a lízátko

Tvořivý čtvrtek: stromky

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (1)

Každý čtvrtek

chodí krtek

navštěvovat ježka.

Hrají spolu na pikolu,

na babu

a peška.

Ráno jsem rozmýšlela, co bychom dnes mohli tvořit. Venku odporně, krupský lesní měřič kvality ovzduší hlásil červená čísla, nezbylo než být doma. A tak jsem se optala dětiček, co by chtěly dělat. A ony chtěly dělat STROM. Nevím, jestli jim tak chybí vánoční atmosféra, která na ně dýchá už od října v obchodech a kterou já odmítám dělat doma až do Tobíkovo narozenin. Nebo jestli zkrátka jen plácly to první, co je napadlo. Ale každopádně chtěy tvořit strom.

Ve světě internetu jsem viděla mnoho stromků na způsob těch, které jsme dělali my. Upřímně řečeno, příliš mne nenadchly, ale nic lepšího mne nenapadlo. Navíc jsou materiálově velmi nenáročné, což vyvažuje jejich jistou kýčovitost… Děti byly nadšené, takže nakonec dáváme stromkům deset bodů z deseti.

To modrou mašli tam chtěl za každou cenu Tobík :) .

Tobík stříhá stuhu

Amelka se pokouší o totéž

A výsledek!