{tento okamžik} – Páteční rituál. Jediný snímek – beze slov – zachycuje okamžik tohoto týdne. Jednoduchý, zvláštní, mimořádný okamžik. Okamžik, který chci zastavit, vychutnat a zapamatovat.
Inspirace u soulemama.
Stejně jako vloni, i letos jsme slavili díkuvzdání ve špatný den. Asi z toho uděláme tradici 
. Ono je to stejně docela jedno, protože naše díkuvzdání má s opravdickým Thanksgivig Day pramálo společného. U nás bychom spíš slavili něco jako dožínky, tam nám ale zase vyvstává problém s tím, že, bydlíc v paneláku, žádné žně neprovozujeme. A tak máme svůj vlastní svátek, který zveme díkuvzdání, protože vzdávání díků je to, o co nám jde.
Nakoupili jsme dobrého jídla a slavili jsme, že máme dost prostředků na to, abychom měli kde bydlet, co oblékat, co jíst a navíc ještě mnoho dalšího. Věříme, že to není samo sebou, ale že je to Bůh, který se o nás stará a Jemu patří dík za to, že to všechno máme.
Vyrobili jsme s dětmi Strom díkuvzdání se spoustou listů, na které každý napsal a nakreslil, za co je vděčný. Amelka namalovala maminku, tatínka, Tobíka, spoustu svých kamarádek a Boba a Bobka. Tobík zase auto, kterým jezdíme, sklenici medu, hrneček, který jsem mu koupila v Moebelixu a maminku, která mu koupila nový blok. K obědu jsme měli kachnu, pečenou velmi pomalu a velmi dlouho (necelých šest hodin, to se pak úplně rozpadá a je výborná), br knedlíky, brambory (dieta:) ), špenát a zelí. A pak opravdické italské tiramisu (když kachna zabrala troubu na tak dlouho, musel být ten nejlepší nepečený moučník, jaký existuje).
Pokud chcete taky slavit díkuvzdání, směle do toho, příští čtvrtek se dokonce trefíte do toho správného dne!
Strom díkuvzádní
Dětičky chtěly v pokojíčku postavit stan. Nejspíš jim připomněl tee-pee, jelikož následně chtěly indiánské čelenky. A taky koně, na kterém by mohly jezdit. A Amelka pak ještě telátko, na kterém by mohla jezdit.
Všeho jsme jim dopřáli.
Indiáni ve stanu
Amelka na koni
Mnohem větší zima, než to vypadá z okna. Za oknem totiž dokonce svítilo slunéčko, což nás nalákalo vydat se do Zámecké do Tepic. Než jsme ale snědli lázeňské oplatky, byli jsme docela zmrzlí. A tak zase rychle domů .
Amelka s lázeňskou oplatkou
Toby na stromě
{tento okamžik} – Páteční rituál. Jediný snímek – beze slov – zachycuje okamžik tohoto týdne. Jednoduchý, zvláštní, mimořádný okamžik. Okamžik, který chci zastavit, vychutnat a zapamatovat.
Inspirace u soulemama.
Fandíme českým čutálistům