{this moment} – A Friday ritual. A single photo – no words – capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.
Inspired by soulemama.
{this moment} – A Friday ritual. A single photo – no words – capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.
Inspired by soulemama.
Dnes je to krátké, Tobík je nemocný. Vyráběli jsme draka. Podle tohoto návodu.
Návod doplním tím, že ubrus jsme zakoupili u vietnamských spoluobčanů za 49 Kč, půlka nám zbyla (konečně máme podložku na malování!). Páska duct tape vám parádně zaleptá nůžky. Tyčky máme bambusové – od známého ze zahrady. Takže vcelku laciný počin
.
Provázky musí odborně přidělat tatínek a až bude marůdek zdráv, uvidíme, zda naše dílo létá.
Podzimnímu větru zdar!
Pepu z depa jsme dnes pravděpodobně nepotkali. Ačkoli jsme měli příležitost. Byli jsme totiž na dni otevřených dveří v trolejbusovém depu.
Hromada fotek mluví za vše.
{this moment} – A Friday ritual. A single photo – no words – capturing a moment from the week. A simple, special, extraordinary moment. A moment I want to pause, savor and remember.
Inspired by soulemama.
Miluji, když si spolu hrají a smějí se!
Září je měsíc, kdy si opět dávám nová (a lepší!
) předsevzetí. Nevím pořádně proč, jelikož školní rok je něco, co jde absolutně mimo nás. Asi nějaká potřeba zavést po letním režimu opět nějaký řád. Řád je totiž něco, díky čemu jsme se ještě nezbláznili a neutopili se ve špíně.
No a jedno z takových předsevzetí je zavedení „tvořivých čtvrtků“. Ne že bychom jiné dny nic nedělali, ale ve čtrtek by to mělo být něco speciálního, do čeho se mi třeba jindy nechce, nebo co vyžaduje delší plánování, a tak. Původně jsem myslela, že se budeme zaměřovat spíše na nějaké výukové věci, pracovní listy, obrázky, blablabla. Nakonec jsem se ale rozhodla, že se dáme takovou normálnější cestou, sezení nad papíry si můžeme nechat na jindy.
Dnes jsme tedy naplánovali ozdobit prázdné a seschlé truhlíky. Šli jsme do lesa, otrhali a nasbírali vše, co vypadalo, že by mohlo nějaký čas vydržet v koukatelném stavu. Doma jsme to našťouchali do truhlíků. Tobík chtěl za každou cenu zasázet nějaké žaludy a kaštany, tak má každé dítko svůj květináč a uvidíme, jak úspěšní pěstitelé budou. Já sice kdovíjaký pěstitel nejsem, ale být kaštan a zasadit mě někdo na podzim, asi by mě to pěkně zblblo.