Velikonoce

Autor: Michaela
Rubrika: Naše víra, Recepty
Komentáře (2)

U nás pečené jehněčí maso (na hořkých bylinách ideálně), k němu nekvašené chleby a křepelčí vejce. Připomínáme si tím, že Bůh nezapomněl na svůj lid – izraelce, kteří se hodně moc let trápili jako otroci v Egyptě. Vyvedl je odtamtud ven. Odcházeli dost narychlo, proto ty nekvašené chleby. A proč jehněčí maso? Pamatujete na deset egypských ran? Mouchy, kobylky, kroupy, tma…, určitě jste o tom slyšeli. To proto, že faraon nechtěl izrael propustit. Víte, jaká byla poslední rána? Mělo zemřít všechno prvorozené. Od dobytka, až po faraonova syna. Bůh nařídil, aby každá izraelská rodina zabila jehně, nebo kůzle. A jeho krví natřeli dveře.  Tomu domu, jehož dveře budou natřené, se tato hrozná rána vyhne. Všechno se pak stalo, jak Bůh řekl. A faraon pochopil, že s těmito lidmi není radno si zahrávat, že za nimi stojí někdo mnohem větší, než je on sám. A izraelci mohli konečně odejít z Egypta.

Židovský národ si tuto událost připomíná každý rok. A tak, přibližně o 1500 let později, i Ježíš a jeho učedníci slavili Hod beránka. Nebylo to nic jiného, než známá „poslední večeře“, oslava vysvobození z Egypta. Pár dní potom byl Ježíš ukřižován a o tři dny později byl vzkříšen. A to slavíme zase my, křesťané. Vysvobození, které se dá vzdáleně k tomu dávnému Egyptskému, přirovnat.

Ptáte se, proč je to pro nás tak důležité? Proč se Ježíš vlastně narodil, žil, dělal všechny ty věci, a nakonec zemřel? To proto, že za každou zlou věc (myslím něco, co hodnotí Bůh jako zlé), kterou uděláme, musí někdo zemřít. Pro Židy to znamenalo zabíjení zvířat jako obětí za provinění. A pro drtivou většinu lidí pak věčné zatracení po fyzické smrti, protože Boha neznali a neobětovali mu. Nebo ho znali, ale přes všechny oběti nakonec selhali a nezůstali před Ním čistí. Proto se Ježíš Kristus rozhodl obětovat Sám. Bůh v lidském těle naplnil zákon, který nejde obejít. Tím nám otevřel cestu, abychom my, kteří tomu uvěříme a naše chyby uznáme, nemuseli zemřít a byli s Ním po smrti napořád.

Velikonoce u nás doma

A aby řeč nestála :) , ještě pár fotek z odpoledního hledání balíčků schovaných od deděčka zajíčka a babičky zajíčkové.

Na výletě v Tisé

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (8)

Pár fotek ze sobotního výletu.

Na stromě

Autor: Michaela
Rubrika: Fotky, Rodina
Komentáře (0)

Pár fotek dětiček na stromě.

Děti na stromě


Amel vylezla na strom

Co budeme dneska dělat?

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina, Tvoříme s dětmi
Komentáře (1)

Tuto otázku slýchám asi stokrát denně. Jak Tobík očka rozlepí a maminku zří, slyším: „Dobréránomaminkocobudemedneskadělat?“. A pokračuje přes celý den – co budeme dělat až se vyspím? Co budeme dělat zítra?

Na jednu stranu ho chápu, taky bych chtěla vědět, co budeme dělat. Ale na druhou stranu je to dost únavné. A tak vznikl nápad vytvořit rozvrh.

Den nám na dvě části rozděluji oběd a palanda. Ne, že bychom každý den jedli doma a že by každý den chodili po obědě spát. Ale mělo by to tak být. Ještě bych chtěla vytisknout fotky lidí, se kterými se vídáme často. Univerzální postavičky jsou sice fajn, ale rozlišovat kamarády podle barev triček a kraťasů – to by si mohl někdo vzít třeba osobně :) .

Co budeme dneska dělat?

PS: Teď koukám na ten záchod… vypadá to blbě, že? Tobík chtěl někam umístit, že půjde na záchod…

Demonstrace v Krupce, farmářské trhy, u babičky a dědečka

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina
Komentáře (2)

Předminulý týden u nás před barákem Dělnická strana sociální spravedlnosti pořádala Shromáždění nespokojených občanů za práva občanů na stejný přístup při řešení problémů s nepřizpůsobivými občany. Současně s nimi tu probíhala také „poklidná romská bohoslužba“, shodou okolností v místech, kudy měla DSSS naplánovaný pochod. A do třetice tu měla cosi nahlášeno ještě skupina V Ústí (neo)nacisty nechceme!. Celou událost jsme si rádi nechali ujít a odjeli na návštěvu k babičce a dědečkovi.

Tuto sobotu jsme též trávili v Děčíně. Tentokráte v cukrárně u babičky a dědečla v práci, kde probíhaly přípravy na pondělní otevření. Moc hezké to tam je. Už těším se na sladkou návštěvu. Cestou jsme se ještě stavili v Ústí na farmářských trzích. Koupili jsme máslo, vejce a koláčky. Nebylo to tam špatné, ale uměla bych si představit i lepší :) .

Další významnou událostí :) bylo, že jsem si ušila kabelku. Vloni mi totiž kamarádka ušila sukni (to jsem se ještě bála něco ušít sama) a pořád mi tu ležely zbytky látky. Tak co? Tak jsem to zkusila. Neumím rovně stříhat, nerada něco přesně měřím a tak mě docela překvapilo, že fakt vznikla kabelka. Dokonce jsem ani nemusela párat žádný šev proto, že bych ho ušila ze špatné strany (což se mi stane skoro pokaždé). Jaký úspěšný počin :) .