Už od předvánoc nás nemoci drží doma. Tak nějak napřeskáčku furt něco, a až na pár vyjímek jsem musela být s dětmi pořád zavřená doma. Na jednu stranu je to náročné, na druhou stranu ta nemožnost jít ven dá člověku čas na věci, které odkládá. Mě ta izolace docela donutila přemýšlet. A cosi se za ty čtyři týdny změnilo. Nic markantního, to zas ne, ale já si to chci zaznamenat 
.
Tak zaprvé – tři dny před vánocemi jsme přišli o miminko. Záměrně píšu my, jelikož jsem to neprožívala sama (za což jsem moc ráda). Tento fakt, sám o sobě docela těžký, ještě umocňuje druhý fakt a to ten, že to bylo už potřetí. Nemůže mne nenapadnout myšlenka, že se nám třeba už žádné další miminko nenarodí. A ačkoli já pořád doufám, že tomu tak není, myslím, že ty čtyři týdny, kdy jsem byla převážně jen já sama se svojí rodinou, mi pomohly se k tomuto faktu docela schopně postavit. Nehroutím se. Nezávidím kamarádkám jejich nové rodinné přírůstky. Co bude dál, uvidíme.
Zadruhé. Začala jsem číst Historii letničního hnutí. Hrozný název, že? Díky názvu mne dosud ani nenapadlo zkoušet to číst. Má to dokonce šest dílů! Kdo by to četl! Ovšem vzdor tomu jsme knihy zakoupili a já se do nich ponořila. Musím uznat, že znám málo knih podobných těmto. Málo podobných v tom, jak na mě působí. Co se obsahu a formy týče, to neznám podobnou knihu žádnou. Knihy popisují vznik letničního hnutí (a nakonec i Apoštolské církve) na Slezku (a možná i jinde, jsem u čtvrtého dílu). Do Apoštolské církve chodíme. Vyrostli jsme ale v jiné protestanské církvi a kdvovíjak jsme nezkoumali, jak Apoštolská církev vznikla. A já najednou cítím, jak je to důležité. Jak najednou na naší církev pohlížím jinak, když vidím, co je za tím vším. A jak mi to umožňuje více se tam cítit jako doma. To je ovšem jen jedna z věcí, co mi ty knihy dávají. Další věc je, když mohu sledovat příběhy všech těch postav. Dotýká se mě to o to víc, že se to všechno opravdu stalo. Někdy je to až neuvěřitelné, ale já tomu věřím. Už proto, že autora trochu znám, a je to rozhodně člověk, kterého si nesmírně vážím a věřím mu každé slovo. Co se týče samotné historie, mám tak trochu pocit, že tam bratři pokopali co mohli (ne všichni, abych jim nekřivdila). Povzbudivé ale je, že Bůh své záměry i tak dovedl do konce.
Zatřetí. Začala jsem trochu překopávat náš jídelníček. Nejvíc asi svůj. Nebudu psát přesně v čem, stačí, že se mi směje Marek. Musím ale říct, že se cítím méně unavená. Nevím ale, je-li to jídelníčkem, nebo tím že jsem dlouho jen doma a nebo tím, že se má tělesná schránka zotavila po potratu (ještě těhotná jsem byla schopna chodit spát v sedm s dětmi). Každopádně je to příjemné.
Začtvrté. Tobík vyjádřil touhu učit se psát čísla. Jde mu to dobře, ačkoli mu to trochu komplikuje fakt, že trvám na správném sezení, držení tužky i způsobu psaní. Ještě se k tomu vrátím v nějakém z dalších příspěvků, taková důležitá věc tu nesmí chybět.
Zapáté. Amelka zdárně překonává důležitý vývojový krok směrem k samostatnosti. Zbavuje se plen. Osobně si myslím, že látkové pleny jsou nám v tom velkým pomocníkem, ačkoli v jejím věku to zvládá hodně dětí i s jednorázovými plenami (ty ovšem mají poněkud trpělivější rodiče ).
Zašesté. Konečně jsem se více ponořila do tajů fotografování. Zatím to má tedy hlavně ten efekt, že mám hlavu jak pátrací balón (zakoupila jsem svou první knihu) a když se koukám na fotky, které jsem fotila a líbily se mi, vidím, co jsem na nich mohla udělat lépe. Každopádně vyhlížím zlepšení v budoucnosti. Až se Marek uzdraví (zatím přebral štafetu nemocí a já doufám, že jí donese až do cíle a tam ji zahodí hodně daleko, už žádné předávání!), vyrobí nám tu na blogu nějakou fotosekci.
Tak toto všechno se mi honí hlavou. Sebe a děti prohlašuji za zdravé a doufám, že to tak bude co nejdéle. Hodlám pro to udělat maximum a tak se chystám dokonce podstoupit boj s pediatrem a odložit Amelky očkování až na jaro. Všechny předešlé bitky o odklad jsem prohrála, tak uvidíme tentokrát.
Těším se na vás všechny, které jsem tak dlouho neviděla!
Rodina krmí zviřátka
Tobík skorem dává pusu jelenovi
Tobík krmí jelena
Amelka hledá chleba
Tobík se vrací z dnešní "homeless výpravy" :)
Tygr
Jelen
