Malevičovi

Jsme doma, jelikož na Tobíkův žaludek byl asi vánoční nápor příliš velký, tak odpočíváme. A já mám chvilku času, a tak přemýšlím o Vánocích.

Jsou to křesťanské svátky? Oslava toho, že se narodil Ježíš Kristus? Nebo jsou to svátky klidu  a míru, kdy se mají v šichni rádi a nikdo nesmí být sám? Nebo jsou to svátky nakupování? Nebo, jak se tak říká,  je to od každého něco? Hodně jsem nad tím přemýšlela dlouho před Vánocemi. Přečetla jsem řadu vánočních úvah a některé byly vstkutku inspirativní. Rozhodně bych chtěla, aby pro nás Vánoce byly na prvním místě oslavou Ježíšovo narození. Dejme stranou, že nevíme, kdy se Ježíš narodil. Oslavme, že Bůh poslal na svět svého Syna, který pak zemřel, abychom se my, pokud tomu uvěříme, mohli smířit s Bohem.

Nevím, jestli toto byla původní zvěst Vánoc. Tedy vlastně vím, že nebyla. Takovéhle Vánoce se našroubovaly na docela jiné svátky (proto ty různé tradice) a já musím říct, že mi to až tak nevadí (tedy tyto tradice nedržíme). Jen v tom všem hledám, jak oslavit Vánoce u nás doma. Naší tradicí je, že na Štědrý den jdeme nakrmit lesní zvěř  suchým chlebem. Letos tomu bohatá sněhová nadílka dodala nejen kouzlo romantiky, ale malá překvapení. Tam, kde jsme vloni do sněhu zapadli, jsme letos žádnou silnici nenašli. Tam kde jsme hledali náhradní cestu, jsme nalezli starý kravín, ve kterém se tísnilo stádo kraviček.  Hezké to bylo.

A potom už oběd, zatímco dětičky spí, tak připravit vánoční obývák a pak už chystat večeři. Asi nikdy nebude všechno dokonalé, takže letos jsme nezvládli pohlídat nabitý foťák.

Čtení vánočního příběhu

Vánoční Amelka

Naše vánoce se mi líbí. Snažíme se,  aby dárky nebyly to hlavní – ikdyž děti je samozřejmě vnímají nejvíc, to zas nejsme naivní. Trochu mi přijde, že když skončí Vánoce, spousta lidí si oddychne, že už to mají za sebou. A to je přesně to, čemu se chci vyhnout. Nechci být ráda, že už to máme za sebou. Chci vzpomínat, jaké hezké to bylo. Ikdyž ono se to nevylučuje, že .

Tobík měl 12.12. opět narozeniny. Tentokráte čtvrté. Takže jsme rozvěsili balónky a barevný řetěz, pozvali kamarády, poprvé vyzkoušeli udělat potahovaný dort a samozřejmě připravili balíčky.

Všechno nejlepší ty náš velký kluku!

Oslavenec s dortem

Sfoukávání svíček

Předávání balíčků

S autem od babičky

Ve vzniklém chaosu jsme více fotek nezvládli .

Po dlouhé době, kdy teplota na teploměru stoupla a sople z dětských nosíků klesly, vydali jsme se ven. Poprvé s bobama.

Amelka v kombinéze a sněhulích chodila jako robot (pokud vůbec chodila) a na bobech být vůbec nechtěla. Když jí nic jiného nezbývalo, naučila se fajný překlápěcí manévr. Vpodstatě celou dobu venku jen brečela a brečela, intenzita se měnila podle toho, kde se zrovna nacházela – zda na bobech, u mne v náruči, nebo někde mezi tím. Omluvou jí budiž, že v tomto stavu setrvávala celé odpoledne a následně se projevilo, že je nemocná (kde k tomu přišla, když jsme furt doma?).

Každopádně Tobík chvilu boboval, sněhuláka jsme uplácali a zas můžem pokračovat v izolaci.

Tobík přidělává zadek, Amel vypadá, že nebrečí (ale brečí)

Tobík přiděllal uši

Bobista

Mikuláš ani čerti u nás nechodí, ale sladkosti v ponožce – ty se jednou ročně vyskytnou. Jak říká Marek – kdy jindy než na mikuláše můžeš sníst tolik sladkostí, kolik chceš.

Pro každého něco

Krásné výročí!

Nevím, jestli máme natolik zvídavé čtenáře, aby bylo nutno napsat, co bylo v krabičce. Myslím, že ne. Napíšu jen, že to souvisí jak s nadpisem, tak se srdíčky na krabičce.

Včera jsem o nás přemýšlela. Uvědomila jsem si, že jsem chtěla muže takového a makového a Marek, ten takový rozhodně ve všech směrech není. Nenaplňuje všechny ty představy, které jsem měla. Už ani nevím, které to byly. Myslím ale, že tak nějak to je v pořádku. Podle svých představ bych totiž tak skvěle nevybrala.

Líbí se mi, že mi říká, co bych mohla dělat jinak. Že vidí věci, které mně nedochází. Nastavuje mi zrcadlo tam, kam bych se raději nedívala. Dokud to dělá, vím, že mne má rád.

Líbí se mi, jak si hraje s dětmi. Včera jsem přišla domů a všichni měli na zádech cedulky se jmény a čísly. Hráli basket. Líbí se mi taky jak obdivuje Amelku – když se češe, vezme si kabelku, když schválně padá na zem pořád dokola… Já už to moc nedělám, jak jsem s nimi pořád. Líbí semi, že dětem dává to, co já neumím.

Líbí se mi náš smysl pro humor. Poznámky, které sice nemůžeme říkat příliš mezi lidmi (nechceme-li být za úplná paka), ale my se tomu doma smějeme. Je to něco, co máme spolu mezi sebou.

Líbí se mi, že se nemusím stydět doma zpívat, nebo mluvit anglick.y Ikdyž mi někdy ujedou příšerné věci. Někdy se ale stejně stydím, protože se mi líbí, jak mě utěšuje.

Líbí se mi spousta věcí. Po letech více než na začátku, a proto se mi líbí dlouhodobý vztah. Myslím, že i na začátku jsem měla pocit, jak je všechno krásné a skvěle se doplňujeme a takové ty věci. Ale po letech se člověk dostane ještě někam jinam. Z růžových brýlí se stane pevné pouto. My bychom po šesti letech mohli vyprávět:). Je to strašně málo. A já se těším, co nás čeká dál.

Včera jsem četla hezký článek od Nancy Camplbell – Seven Secrets For Wives. Kousek sem přeložím. Pro nás to zrovna není příliš aktuání, ale myslím, že někdy může být. Svět není vždycky růžový. A vám se to třeba taky bude líbit.

Může přijít čas, kdy do vašeho manželství přijde odliv. Když přijde odliv, vidíte na pláži všechny ty ošklivé věci. Když přijde odliv do vašeho manželství, zdá se těch ošklivých věcí být tolik. Nebuďte zoufalí. Nedívejte se na ten nepořádek. Dívejte se na Boha. Je tady Boží zákon, který vám chci připomenout. PŘÍLIV VŽDYCKY PŘIJDE ZNOVU! Když procházíte těžkým a nepříjemným obdobím, držte se Boha. Příliv přijde znovu s láskou, požehnáním a usmířením.