Kaštanoví panáčci

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina, Tvoříme s dětmi
Komentáře (1)

U Markéty jsme okoukli, že kaštany se dají navlékat.

Napadlo mne vyrobit panáčky. Jak se povedli posuďte sami. Osobně si myslím, že někdo šikovnější a trpělivější by dokázal vyrobit něco, co by jako panáček opravdu vypadalo. Já zas umím jiné věci, no.

Tobík zatlouká hřebík do kaštanu, aby vznikla díra.

Tobík zatlouká hřebík do kaštanu, aby vznikla díra.

"Panáčci"

"Panáčci"

Tobík si vzal pak na kaštany normální kladívko. Přežily všechny jeho prsty. Nebudu ho tak podceňovat.

Mobilní fotky

Autor: Michaela
Rubrika: Fotky, Rodina
Komentáře (1)

Některé oku velmi nelahodící, ale mému srdci blízké.

Na kole bez koleček

Autor: Michaela
Rubrika: Rodina
Komentáře (0)

Od návštěvy u Davídka, kterýžto (stejně jako jeho dva sourozenci) jezdí na kole bez koleček, Tobík hučí, že chce sundat kolečka. Ve čtvrtek konečně nastal ten velký, dlouho očekávaný den.

Naučil se jezdit hrozně rychle. Vpodstatě hned. Nutno natrénovat jen rozjezdy. Dnes byl bez koleček podruhé a natrénoval. I rozpomněl se, že Davídek má kolo s velkými koly. Uznali jsme, že velkého kola je vskutku třeba. Tobík vybral červené.

Cyklistice zdar!

A neodpustím si ještě nevídané dokumentační foto. Marek připravil zobání k večernímu filmovému zážitku. Společně za malá břicha!

Dobrou chuť

Dobrou chuť

V Itálii

Autor: Michaela
Rubrika: Fotky, Rodina
Komentáře (1)

Byli jsme týden v Itálii, kousek od Ravenny. A krásně tam bylo.

Ochutnali jsme několik pizza, tiramisu (na které stále vzpomínám) a opravdické italské risotto (na kteréžto jsme si dovezli arborio ryžu) a samozřejmě zmrzlinu. Některé z těch věcí jsme ochutnali dokonce i při romantické večeři ve dvou, jelikož jsme s sebu prozřetelně vzali strýčka Adama, který nám umožnil bezdětné courání po okolí.

Tobík se přesvědčil, že moře je slané, ale mnohem více ho uchvátil písek. Amelka se taktéž přesvědčila, leč do vody se jí chtělo ještě méně, než Tobíkovi. U něj ale nastal i tak výrazný pokrok – nechal se vozit na nafukovací matraci. Opět mi tedy svitla naděje, že v nich jednoho dne přecijen probudím lásku k vodním radovánkám.

Týden uběhl strašně rychle a já doufám, že se k moři zas někdy podíváme.

Arrivederci!