Delší odmlku v příspěvcích způsobila zejména ztráta všech (ale docela všech) obrázků z mobilu. Přišli jsme o učinené skvosty. Kupříkladu jsme měli zvěčněnou velmi starou a velmi nevídanou dopisní schránku. Taktéž bunkr, který jsme postavili v lese, vešla se do něj celá rodina a co víc, chvíli do něj ani nepršelo. A další obrázky. Za každý z nich ukápla slza z mého oka. Leč nepomohlo to a tisíce bitů, které umožňovaly obrázkům potěšit naše oko, se z věčných lovišť nevrátily.
Ale dost už o truchlivých tématech.
V sobotu jsme vyrazili na houby. Tatínek, zkušený mykolog, vymyslel trasu. Maminka zakoupila stravu (dokonce i paštiku v konzervě, coby vzpomínku na mládí v lese), zabalila potřebnosti a jeli jsme. Zprvu jsme mysleli, že se do lesa ani nedostaneme. Z lesa se valily potoky vod a také mykologové, o něco zkušenější než my, v holínkách. Svými ne příliš plnými košíčky dávali znát, že les velké množství materiálního bohatství, určeného našim žaludkům, ani nenabízí. A co nabízí, to už bylo veskrze nalezeno a odneseno. My se ovšem nedali zastrašit, vzali děti na ramena a jali se překročit močál.
A pak už jsme chodili a hledali a chodili a hledali. Když jsme po necelých dvou hodinách usedli ke svačině, měli celé čtyři docela malé a roztomilé houby, které navíc nenalezl zkušený a nadšený mykolog, nýbrž nalezla je všechny maminka. Tatínek se ovšem nedal zastrašit, k děkovné modlitbě za svačinu přidal i prosbu za houbovou večeři a při dalším hledání jsme nalezli místo dosud nepoznané, kde Tobík prolézal skály (hledajíc domeček, kde bychom mohli žít) a tatínek naplnil téměř celý košíček houbama.
Takže nakonec byla výprava do útrob lesa úspěšná. Tobíček sice nenašel domeček, ve kterém bychom bydlet (našel jen dopisní schránky a domeček s ložnicí, kde ale není kuchyňka, víš, maminko), ale zato se parádně prolezl. Amelka se v lese nosila, ukazovala na všechny houby, které ze svého stanoviště na tatínkových zádech viděla a užívala si prodírání se větvovím. Maminky srdéčo potěšilo se krásnými výhledy a pohledy na pískovce, které od mládí miluje. A tatínek zas konečně nalezl spoustu hub, které následně dokázal i pojmenovat.
Lovu zdar!
Svačící rodina
Tatínek maže rohlík (nůž jsme ztratili při překonávání bažiny)
Svačící Tobík
Amelka svačí
Skalní útvar
Horolezecké očko (taky se vám odkrvují nohy?)
Tobík v domečku
Košíček s houbama