Malevičovi

V sobotu jsme byli pozváni na oslavu narozenin tobíkovo kamarádů. Masky s sebou!

Vyrobili jsme masky, zabalili dárky, vyzvedli foťák z reklamace a jeli jsme.

Beruška, tygřík a oslavenkyně

Papkají dort

Naše beruška

Na tygříka sedl nějaký brouk

Hrálo se zeleninové divadlo

Diváci

Karaoke

Nakonec ještě zvláštní kočka (připomíná mi kampaň proti testům na zvířatech)

Těšíme se na příští zahradní párty!

A ještě jedna fotka z dneška.
Přišlo jaro a s ním první kytička pro maminku. Krása.

Kvítí od Tobíka

V sobotu jsme byli na pouti v Chabařovicích.
Příliš nás to nenadchlo.
Všude řev, hluk, spousta kolotočů a žádné ukázky dobových řemesel nebo něčeho, co dělá pouť poutí.

Tobík se alespoň svezl na autodromu – nejprve s tatínkem – standartní jízda, následně se strýčkem Adamem, který ho nechal řídit samotného. Žasli jsme my i pan kolotočář (a vlastně i Tobík, který byl extra nadšen).

Jelikož foťák stále mimo provoz, přidávám homevideo (kdo najde Tobíkův vůz, má bod, kameramanem se člověk nerodí ).

PS:
Tobík: „Ale mě se tam líbí na tom poutu. Já bych chtěl jít s Adélkou na ten pout.
Adélka: „Nemáme poutko.“

Poslední příspěvek z fotek předtím, než se foťák odebral na reklamační řízení.

Konečně nastal ten den, kdy jsem Tobíkovi namalovala silnici na velký karton od dětské postýlky.
Namalovali jsme náš panelák a pak tam ještě měl být ten zelenej domeček, kde jsme byli na dovolence a dům, kam jezdíme do shromáždění. Na volné místo jsem namalovala Smíšené zboží, až pak mě napadlo, že hala na squash by sklidila větší úspěch.
Celkově je ale Tobík ze silnice nadšen.

Všude nepořádek, malujeme silnici

Tobík si hraje na silnici

Amelka si hraje na silnici

Ještě tam chtěl Tobík namalovat ten žlutý domeček, kde bydlí prababička – je tam taky.
Prababička už tam ale nebydlí. Tento týden zemřela.
Byla to moje babička. Až teď mi dochází, jaká vlastně byla a jak moc jsem ji měla ráda. Ikdyž třeba nesouhlasila s tím, co jsem dělala, vždycky byla se mnou. A za to si jí nikdy nepřestanu vážit.
Hrozně mi chybí.

K předloňským vánocům dostal obík vrtačku. Radost nebývalá, z vrtačky se stala nejoblíbenější hračka. Ovšem za několik měsíců, v bujaré hře, utrpěla vrtačka smrtelný úraz. Tobík toužil po nové, ale jelikož stará zhynula jasně jeho vinou, nebylo mu vyhověno.
Jeho touha ovšem neopadávala, i přišli jsme s řešením. Může si na ní ušetřit. Obdržel kasičku a šetřil. A šetřil a šetřil a šetřil. Dlouho šetřil. Až ušetřil.

V sobotu nastal ten velký den!

Jdeme s kasičkou do hračkářství

Vybíráme vrtačku

Platíme (prý koruny nevadí:)

Jelikož si vybral levnější model, zbylo ještě na autíčko pro Amelku, které jí Tobík zakoupil.
Další foto ovšem není, neboť náš fotoaparát odešel k panu doktorovi. Fňuk.

Moje původní představa o svátku matek byla celkem jasná.

Choť mi ráno udělá snídani do postele (spolu s dětmi, samozřejmě) a následně všichni odejdou na celodenní výlet. A já den matek oslavím tím, že budu odpočívat.
Něco jako když se svátek práce slaví tím, že se nejde do práce .

Jenže pak mi to docvaklo. Že je to svátek matek. Má se v něm oslavovat, že jsem maminka. A to jde velmi těžko, když se z toho zbytek rodiny vyšachuje. A tak jsem se rohodla, že svátek matek oslavím tím, že budu nejlepší matka na světě a vymyslím pro nás s dětmi nějakou úžasnou činnost .

Začali jsme už pár dní před. Namalovali a poslali jsme obrázky našim maminkám. A na den matek jsem (inspirována Kuchařkou pro dceru) naplánovala, že si společně upečeme muffinový dort. V našem podání vznikla tedy spíš muffinová pyramida. Ale užili jsme si to náramně (ikdyž den předem, jelikož na den matek už jsme měli plno).

Babičkám Tobík namaloval autorádia (já navrhovala květinu

Tobík váží mouku

Míchají

Dávají muffiny do formy

Maminka si domalovala růžová srdéčka

Muffinová pyramida

Tobík papká muffin

Ame papká muffin

A odpoledne ještě procházka.

Tobík s babičkou nesou kládu

Rodinné foto