Malevičovi

V pátek jsme se vrátili domů z Moravy. Byl to velmi nabitý den.

Hned z rána jsme pojedli v tamní vyhlášené cukrárně. Následně jsme objevili velmi starý větrný mlýn Kuželov. Poté jsme prolezli hodonínskou zoo a nakonec jsme si udělali gastroturistickou zajížďku. Po shlédnutí jednoho z posledních dílů Ano, šéfe! jsme se vydali do Benátek nad Jizerou do restaurace Šťastný hroch. K našemu nemalému zklamání to bylo bez rezervačky naprosto beznadějné (kdo by to byl čekal ). Takže jsme si udělali ještě větší zajížďku do Kosmonos ke kontroverznímu Pavlovi Vedralovi. Billboard, plakáty i promítačka z hospůdky kupodivu zmizely. Pavel Vedral zrovna slavil narozeniny. Jídlo i pití byly výborné.

A pak jsme konečně dojeli domů. Všude dobře, doma nejlíp.

Pár moravských fotek:

Kordárna - tu Marek pracoval (stejně jako půlka jižní Moravy:) )

Dětičky v cukrárně

Větrný mlým Kuželov

Historické domky

Zvláštní vesnický kostel

V zoo

Od pondělí se rekreujeme na jižní Moravě. Rekreuji se já a děti. Marek pracuje, což je zároveň důvod, proč jsme tady. Líbí se nám tu moc. Tobíček radostně výská a Ameluška se na něj směje. Marek pracuje celý den a já venčím a krmím děti. Ty večer znaveně odpadají do postýlek a my si užíváme nerušený spánek celou noc, čehož se nám doma nedostává.

Fotodokumentace:

Tady bydlíme

U penzionu je dětské hřiště

Amelka na posteli ukazuje zub

Tobík jí pudink

Tobík fotí Amelku špionážním koukátkem

Ameluška na procházce v kočárku

Parník na suchu

Vlak ve Velké nad Veličkou

Na dněšní procházce kolem Baťova kanálu jsme objevili zajímavý strom. Strýček Google nám prozradil, že se jedná ho dřezovce trojtrnného (snad si to zapamatuji). Je to nenáročný strom vysoký asi 20-30 metrů. Rostlo jich tam mnoho a všude se tam povalovaly dlouhé lusky, které jsme nasbírali. Máme tedy mnoho semínek, kdyby měl někdo zájem .

Kmen dřezovce trojtrnného

Lusky z dřezovce trojtrnného

Dnes jsem poprvé v životě vyšlehala sníh z bílků ručně. I nad hlavu bych si tu mísu otočila (na chvilu). Je to výkon hodný zapsání.
Dodnes jsem totiž myslela, že je to pro normálního smrtelníka nemožné.

Ručně vyšlehaný sníh

A na co že sjem to šlehala? Na chlebíček z bílků, dvakrát pečený, aneb když potřebujete spotřebovat bílky.

Vyšleháte čtyři bílky, zašleháte 100g cukru, přidáte 100g hladké mouky a 100g mandlí nebo oříšků, nebo od každého něco.
Naplníte srnčí hřbet a upečete.
Potom buď sníte, nebo nakrájíte na plátky a ty znovu upečete.

Obměnám se meze nekladou, umím si to představit i jako bábovku.

Ilustrační foto

Chutná i vypadá to lépe .

Dobrou chuť!

…a ještě pár fotek z posledních dní…
Sněhulák je od dětečka ze zahrádky a zbytek je vycházka s Tobíkovo a Amelky sestřenicí a bratrancem.

Tobík se dočkal sněhuláka

Děti krmí zviřátka

Kojící ovce

Děti u stromu

Noemka pomáhá Kubovi z houpačky přes bahno

Kuba zkouší přeskočit obrouvskou louži

Dávám cosi na topení v ložnici, když náhle slyším Tobíka:
„Líbí se ti to, Amélko?
…odpovědí je řehtající miminko
„Hele, líbí se jí to! Ono se jí to líbí! Maminko!“
…a opět řehtající se miminko.
Znám své děti, proto jsem je začala urychleně hledat. A co jsem našla?

Hele, ono se jí to líbí!

Řehtající Amelka

Později jsem měla tu čest vidět, jak ji tam Tobík instaluje. Pro tříleté dítě docela oříšek.

A ještě pár dnešních momentek:

Žampiony na oběd

"Vylez, chlebíčku, vylez!"