Dnes jsme absolvovali již třetí výpravu za jarními botkami pro Tobíka. Konečně jsme byli úspěšní. Našla jsem totiž v Teplicích krámek, prodávající dětskou, českou a kvalitní obuv. Navíc krámek s milou a proškolenou obsluhou. Vpodstatě jsem jen ukazovala prstíčkem a paní prodavačka Tobíka zula, měřila, vyndavala stélky, porovnávala a já jen koukala, jak mé dítko pobíhá po krámku v nejrůznějších modelech bot. Ve finále pak na každé nožce botku jinou, abychom vybrali tu opravdu nejlepší. Nakonec mi tam paní prodavačka ještě pohlídala obě dětičky, jelikož v mé peněžence se vyskytoval nedostatečný obnos a terminál na platební karty pán namontuje až v pondělí. Nemohu se nepodělit o odkaz, takže pokud jste zblízka a máte děti, obujte jim nožky u stonožky 
.
Cestou do obuvi jsme potkali kolotoče. Tobík se celou zimu těšil, že: „Zase někdy pojedu na autodrom, jo?“ A tak jsme šli.
S tatínkem na autordromu
Tobík v neuvěřitelně barevné mašince
Na kolotočích jsem se svezla dokonce i já. Na řetízáku. Akorát tedy úplně sama – asi už tyhle neadrenalinové atrakce vychází z módy, nebo co.
Taky mne krásné počasí neustále nutí vymýšlet nějaké výlety. Takže jsme byli v nedaleké oboře krmit jeleny a kozy a následně v zoo. Tam ještě nepřešli na jarní režim a prohlídka byla víceméně zviřátek prostá. No aspoň že tam mají hezké dřevěné atrakce.
Tobík a Kayli provokují kozu skívou chleba
V mašince
Unavená Ameluška
Dřevěná věž v zoo
Tobík nahoře ve věži - nahoru sám, dolů ho sundavala Věrka