Zapojili jsme Tobíkovi volant (který jsem obdržela kdysi za úspěšné složení maturitní zkoušky) a zapnuli závody. Ze zvířátkových popojížděček brzy přesedlal na formule. Obdivujeme, jak se drží na silnici a jak sám objevil, jak udělat smyk (což je mnohem zábavnější, než se držet na silnici). Smysl závodů mu zatím spolu s ujíždějícími vozy uniká, ale nevadí, aspoň nemusí řešit, že ještě nikdy nevyhrál
.

Tobík závodník

S dataprojektorem to je teprve jízda
Před vánocemi jsem sehnala nevánočí vykrajovátka. Spolu s jejich nákupem jsem si dala předsevzetí. Minimálně jednou měsíčně upečeme sušenky. Začali jsme citronovými.

Tobík vykrajuje sušenky
Zjistila jsem, že když dám jedno dítko do šátku a druhé na boby, nejen že jsou obě dítka nadšená, ale taky se tak dá dojet do Penny marketu. Marek poradil, že nákup na zpáteční cestu mohu dát na boby též. Zatím se to jeví jako lepší varianta, než se s kočárkem brodit sněhem, tak uvidíme
.
Dnes jsem tak seděla v kuchyni a rozjímala nad životem, obě děti v nedohlednu. Najednou slyším z obýváku Tobíka. „Amelko, potáhneš mě?“
Hned jsem se šla podívat 

Momentka z mobilu
Nejsou roztomilí?