Pořád někde něco děláme, leč nic moc, co by stálo za pár řádek. Ale už mám absťák 
.
Je to už celkem dlouho, co si Amelka sama sedla. Od té doby si sedala příležitostně – podle plíny, jakou zrovna měla (látkovky má někdy vycpané více, jindy méně). Teď už si sedá skoro pořád, bez ohledu na to, jak moc mravenčí zadeček zrovna má. A taky padá, chuděrka malá. Ráda bych jí chytala, ale jelikož sedí skoro furt, pokaždé se to nepovede.
Sedící princezna
Přišel Tobík
Dětičky mají konečně stolek v pokojíčku. Dlouho jsem přemýšlela, jaký zakoupíme, až jsem si vzpomněla, že jsme ještě nevyhodili ten příšerný na balkoně (po předchozích majitelích). Natřený nevypadá tak zle, tak uvidíme, jak se osvědčí. Ještě to chce jiné židličky, tyhle si Tobík sám pořádně nepřisune, jak mají ty područky.
Tobík vybarvuje kouzelné obrázky
A nakonec bych ráda napsala alespoň pár řádků o jedné tragédii, která mne hluboce zasáhla. Napsala jsem původně celý příspěvek, ale byl stupidní. No a nezmínit to tu vůbec, to mi nějak nejde, to nechci.
Jde o jednu rodinu. Mají tři malé děti a jednu patnáctiletou slečnu. Jejich tříletá holčička je hodně vážně postižená – sama se ani neotočí v posteli (ale psychicky je naprosto v pořádku, je úžasná).
Je tomu pár dní, co měl tatínek od této rodiny nehodu, kterou nepřežil.
Mirko a ostatní, modlíme se za vás.
Listopad 29th, 2009 at 20:32
Amelka je krásná princezna!
Ten stolek má kolečka ? A to mu neujíždí?
Na Diny myslím denně, stejně jako mnoho dalších lidí.
Listopad 30th, 2009 at 14:48
Taky si říkám, že bych ta kolečka měla nějak pořešit…