Malevičovi

Úplnou náhodou jsem v jenom obchodě objevila dřevěné korálky. A tak jsme s Tobíkem vyrobili housenky.

Nevím, jestli je to tím, že si je vyrobil sám, ale hrozně si s nimi vyhraje. Malá ukázka:

Taky jsme na jednom vánočním trhu objevili dřevěná zviřátka. Prodával je starší pán, který je patrně i vyráběl. Měl hroznou radost, že mají u dětí takový úspěch. Dají se namalovat pastelkama. Kousek za osm korun čekých. Lituji, že jsme jich nenakoupili víc.

Pořád někde něco děláme, leč nic moc, co by stálo za pár řádek. Ale už mám absťák .

Je to už celkem dlouho, co si Amelka sama sedla. Od té doby si sedala příležitostně – podle plíny, jakou zrovna měla (látkovky má někdy vycpané více, jindy méně). Teď už si sedá skoro pořád, bez ohledu na to, jak moc mravenčí zadeček zrovna má. A taky padá, chuděrka malá. Ráda bych jí chytala, ale jelikož sedí skoro furt, pokaždé se to nepovede.

Dětičky mají konečně stolek v pokojíčku. Dlouho jsem přemýšlela, jaký zakoupíme, až jsem si vzpomněla, že jsme ještě nevyhodili ten příšerný na balkoně (po předchozích majitelích). Natřený nevypadá tak zle, tak uvidíme, jak se osvědčí. Ještě to chce jiné židličky, tyhle si Tobík sám pořádně nepřisune, jak mají ty područky.

A nakonec bych ráda napsala alespoň pár řádků o jedné tragédii, která mne hluboce zasáhla. Napsala jsem původně celý příspěvek, ale byl stupidní. No a nezmínit to tu vůbec, to mi nějak nejde, to nechci.
Jde o jednu rodinu. Mají tři malé děti a jednu patnáctiletou slečnu. Jejich tříletá holčička je hodně vážně postižená – sama se ani neotočí v posteli (ale psychicky je naprosto v pořádku, je úžasná).
Je tomu pár dní, co měl tatínek od této rodiny nehodu, kterou nepřežil.

www.klarcinblog.cz

Mirko a ostatní, modlíme se za vás.

Uvařila jsem opravdický, poctivý, hovězí vývar. Nemyslím tím, že jsem vařila kus masa s kostí na polévku. Myslím tím opravdický vývar, ze kterého se pak vaří kde co. Který můžete použít, když nechcete, aby vaše polévky, omáčky a další jídlo chutnaly jako masoxová (nebo jiná) kostka.
Mám z toho takový zážitek, že to sem musím napsat. Vařila jsem ho celou noc! Navíc musím přiznat, že jsem na sebe i celkem hrda. Neznám moc lidí, kteří by něco takového dělali. Dokonce i v restauracích na to často kašlou. A přitom je to tak dobré.

A jak na to?
Nejprve musíte sehnat kosti. Nebudu tu zaplácávat prostor tím, jaké jsou nejvhodnější. Ve světě se vaří telecí, u nás hovězí. Já měla oboje, ale hovězí jsou takové masovější, telecí jemnější. A jak se něco takového schání? Inu, blbě . Řezníci kosti obvykle nevystavují. Protože je obvykle nikdo nechce. Ale dobrý řezník ví, že z kostí jde uvařit cosi skvělého. Zkuste se zeptat. Pokud na vás bude divně koukat, koukejte se na něj divně taky. Jo, ptejte se pouze v řeznictvích, kde víte, že maso bourají. Kam ho vozí hotové, tam kosti nehledejte.
Já ty svoje sehnala v Globusu. Ale o hovězí je tam nouze veliká. Přiznávám bez mučení, mám tam protekci.

Postup:
1. Kosti upečte. Zatáhnou se tím a vývar bude čistější. A taky bude mít lepší chuť – nějak je to z toho pečeného lepší. Ale nespálit!

2. Kosti dejte do velikého hrnce/hrnců. Přidejte i výpek z pekáče, má v sobě spoustu chuti. Klidně ho i vypláchněte a vodu vlijte ke kostem. Potom dolijte studenou vodou a dejte na co nejmenší plamínek. Sbírejte pěnu a tuk a nečistoty. Hlídejte, aby se vývar vařil sotva viditelným varem. Pokud začne moc vřít, přilijte hrnek ledové vody.

Vařit by se to mělo opravdu dlouho. Já začala večer a skončila ráno. Vařila jsem vývar dvanáct hodin a věřím, že v kostech stále nějaká chuť zbyla.
Jednu nevýhodu to ale mělo – v noci se nedá tak dobře hlídat, aby se nám to nezačalo vařit příliš prudce, takže můj vývar je poněkud kalný. Mně to ale nevadí.

3. Připravte si zeleninu, koření a bylinky. Já jsem toho moc neměla – použila jsem cibuli, mrkev, řapíkatý celer, libeček (oboje mražené), bobkový list a nové koření. Pepř došel!
Zeleninu přidejte pět hodin před koncem vaření. U mě to vycházelo na třetí hodinu ranní, takže jsem si to přichystala už večer.

4. Po dvanácti hodinách vypněte plamínek. Nechte trochu vychladnout, kosti vyndejte a vývar přeceďte. Snažte se zachytit co nejvíce nečistot. Asi by nebylo od věci plátýnko, ale já byla líná.

5. Vývar je vhodné ještě zredukovat. Dejte ho vařit a nechcte ho být. Já jsem usnula, takže mi zbyla tak třetina toho hrnce. O to intenzivnější chuť ale má.

Pokud vás zajímají čísla, tu jsou – kostí bylo nevímkolik – tipuji tak pět kilo. Vařila jsem je ve dvou šestilitrových a jednom čtyřlitrovém hrnci (ten nebyl v plánu, ale nevešlo se). Scezeného vývaru pak byl plný šestilitrový hrnec. Zredukovala jsem na cca dva litry. Zmrazila jsem ho ve tvořítkách na led.
A tady je výsledek:

Jo, a ještě dva poučně články pro nadšence
Proč má smysl vařit doma vývar
Kuřecí vývar krok za krokem

Bývá jednodušší vymyslet, jak děti zapojit, než je pořád odhánět .

Potřebovala jsem zpracovat samotvrdnoucí hmotu. Koupila jsem ji asi před třemi lety – že jako vyrobím vánoční betlém. Vůbec mi to nešlo, hmota zbyla skor celá a kupodivu neztvrdla.
A tak jsem Tobíkovi vyrobila ovoce a zeleninu. Předměty se vymodelují, rozkrájí, nechají ztvrdnout, nabarví se (nadšenci nalakují) a slepí suchými zipy.

Tobíka to baví a mně lichotí, že poznal, co za plodiny to má být (jen cibuli jsem musela vyřadit).

Obdobná věc se dá za pár korun koupit v hračkářství. To jen kdyby zas někdo ze čtenářů upadl do splínu . Ta kupovaná má hned několik výhod – je dřevěná, což je jistě trvanlivější materiál a tolik nebolí, když vám spadne na nohu. Taky se patrně neodlepují suché zipy, pokud se dítko snaží zeleninu od sebe utrhnout, místo aby krájelo.
Ale tahle je zase s láskou dělaná .