Malevičovi

Občas si my matky potřebujeme odpočinout. A vyspat se. Obzvláště pokud máme doma malé holčičky, které chtějí trávit noc ve společnosti svých maminek. Taky máme doma takový exemplář. A maminku, která jí to nechce dopřát.

Naštěstí máme my unavené maminky i dobré kamarádky. Takové, kterým když zavoláme, že na plánovanou návštěvu nedorazíme, nabídnou nám, že můžeme poslat naše starší chlapečky. A tak si my unavené maminky můžeme odpočinout.
Mít dobré kamarádky je opravdu k nezaplacení.

Tobík a MAreček papající

S kočárkem pro panenky

Je to hezký, jak už si kluci spolu i vyhrajou (pokud se zrovna neřežou:), a domluví se. Tobík kupříkladu sedl do kočárku, připoutal se, zaparkoval přímo před Marečka (který hrál zrovna playstation) a povídal: „Pojedeš mě, Marečku?“
Mareček pronesl cosi o tom, že nevidí, a sedl si o kus vedle.

Amelka, nejspíš inspirována starším bratrem (a vlastně celým zbytkem rodiny), naprosto miluje jídlo. Jedla by cokoli a jedla by stále.
I okolí si všimlo, že se holčička konečně zakulacuje a Věrka se přestala smát, že má nožičky jak africké podvyživené dětičky.
A já mám radost. Zezačátku jsem totiž nevěřila, že se naučí jíst lžičkou. Fakt. Ono to totiž Amelce vůbec nešlo. Pak se to ale za vydatného přispění Tobíka naučila. A já byla velmi hrdou matkou – už dvě děti jsem naučla jíst lžičkou! Než mi došlo, že se to každé dítě naučí celkem samo. Prostě na to přijde. Co mu také zbývá:)

Amelka se diví

Tobík ji rozesmívá, až jí padá jídlo z pusy

Hotovo

Tedy včera spal u kamaráda. Bylo to už podruhé. Moc se mu tam líbí. Mareček je taktéž nadšen. O tom, jak jsem nadšena já ani nemusím psát.

Aby se nám nestýskalo, obdrželi jsme fotodokumentaci. Musím se s vámi podělit.

V "rukavicích" na bobech

Tobík tahá Marečka

Myju nádobí a náhle za mnou přihopká Tobík.
T: „Já řídím, poď mi dát Amelku do sedačky, maminko“.

Přijdu do pokojíčku a vidím připravený autobus. Umístím Amelku.
T: „Jedu do Prahy do zologický. S Amelkou na zviřátka, víš?“

Autobus (to, co drží Tobík, je volant)

Dneska jsem si připadala jako o vánocích. Padaly sněhové vločky a v obchodě kdosi kupoval pomelo. Je půlka října. Neobvyklé, že?
Vzpomněla jsem si, jak se nedávno Tobík modlil, aby byl sníh

A když máme zimu a vánoce, musíme mít i horkou čokoládu. Dneska jsem uvařila tu nejlepší a nejjednodušší. Prostě jen svaříte smetanu ke šlehání s čokoládou. Akorát této neskutečné dobroty nebudete schopni sníst moc, pokud si to nedořetíte kupříkladu mlékem.
A abychom byli trochu edukativní , takováto věc se jmenuje ganache. Můžete ji použít například jako náplň do dortů (po vychlazení a prošlehání), nebo jako polevu.
Více informací o gnache si přečtěte například tady.

Moje ganache

Zima se tu objevila docela brzo. Mně to ani nevadí, urychleně dovybavuji náš šatník a těším se na pořádný sníh.