Zazvonil na nás pán z UPC. Donesl strašně výhodnou nabídku. Internet a televizi vpodstatě za cenu našeho internetu (narozdíl od drtivé většiny českých domácností totiž platíme za internet plnou cenu). Odvětila jsem mu, že digitální vysílání již máme, a na televizi beztak téměř nekoukáme. On mi s vážným výrazem se tváři a skoro šepotem odvětil, že tu televizi máme načerno.
Vysvětlila jsem mu, že nikoli, že vlastníme anténu, která přijímá i digitální vysílání. Pán to ještě zkusil s tím, že nám to zítra vypnou. No neuspěl, a tak to zkusil jiným směrem, ve kterém se nejspíš cítil jistější.
Pohlédl na Tobíka. Prý bychom mu mohli pouštět pohádky. Odvětila jsem, že mu televizi nepouštíme, že mu raděj přečteme knížku (no dobrá, není to tak úplně pravda, ale je to takový ideál, kam bychom mohli směřovat 
. Navíc vysvětlujte někomu, kdo se v sobě snaží vylovit obchodnického ducha, že dítku pouštíte jen pohádky na DVD, a to ještě zcela výjimečně, a jen ty, které projdou přísnou rodičovskou cenzurou).
Ovšem co na to pán odvětil, to mne zcela odzbrojilo: „Aha, vy jste taková ta moderní domácnost!“
V moderní domácnosti se nekouká na televizi. V moderní domácnosti se čtou pohádky. Není to hezké? A pak že do módy přicházejí samé podivnosti.