Už pár dní jsme nemocní. Tobík kašle (nejvíc večer a v noci), Amelka má rýmu, já oboje. Markovi se to tentokrát vyhlo.
Večer jsme v rámci léčby donutili Tobíka vypít plno čaje, což způsobilo, že nás o půlnovi vzbudil počůraný. V půl druhé mne vzbudila hladová Amelka. Tobík toho využil a šel si se mnou povídat. Došlo mi, že celou tu hodinu a půl nespal. O chvíli později zvesela poskakoval po kuchyni, zatímco já jsem mžourala do příbalové informace kapiček tišících kašel. Odpočítala jsem potřebné množství a nadávala si, že jsem mu je nedala hned večer.
Potřebovala bych, abychom byli zdraví do středy, nejdéle do čtvrtka. Tak snad.
Ráno jsem si uvědomila, že Marek měl být tento týden v Moskvě. Nedostal vízum, ještě že tak.
Tobík s infralampou
Ke svému životu nutně potřebuji něco, co mi bude nahřívat hlavu. Proto byla infralampa jedna z prvních věcí, které jsme si pořídili do společné domácnosti.
Tobík v nestřežené chvilce, inspirován maminkou, rozehřívá rýmu ve svých dutinách 