Malevičovi

Tobík: „Já jsem Štěpán“ (Štěpán je náš kazatel – pozn.red.)
Já: „Tak si vem mikrofon a kaž.“
Tobík bere neviditelný mikrofon a zaujímá zvláštní postoj.
„Nesmí Chňapík do silnice. Na motorce. Zlobivý. A pomodlíme se. Sklání hlavu a cosi huhňá. Amen“
Uklidí neviditelný mikrofon a kouká, co já na to.

A pak že ty děti z nedělních bohoslužeb nic nemají.

Je tomu přesně týden, co uplynuly tři měsíce od narození Amelky. A jelikož první tři měsíce, půlrok a rok považuji za důležité mezníky jejího života, zaslouží si to i zápisek.

A začneme čísly: 4950g, 57cm. Kdyby vás zajímal ještě obvod hlavičky – 40cm. Velikost fontanely asi nebudete chtít vědět:). Kdybych jí před návštěvou doktora nakojila, mohla pokořit pět kilo. Ale takhle se tam aspoň nepoblinkala. No a kdyby jí sestřička o centimetr víc natáhla (chůďátko:), mohla být přesně o deset centimetrů delší, než když se narodila.

A co už Amelka umí? Celkem jí jde otáčení na bok. Z bříška se otočí občas na záda a vypadá to, že to není dílem náhody. Leč na oblastní přebor v přetáčení na záda to ještě není:). TAky už umí brát věci do ručiček, ale je to dřina. Ovšem ze všeho nejraděj si povídá. Je neuvěřitelně komunikatovní a nejraděj by si povídala od rána do večera. Po kom to asi má:). Je to ale milé, do této její záliby se zapojujeme celá rodina. Při sborovém Grrrr doufáme, že se Tobík naučí říkat R. A když na ní mluví Tobík sám, intonuje při tom opravdu zvláštně. Poprvé jsem si říkala, co se mu to stalo. Ovšem pak mi došlo, že nejspíš napodobuje mě. Člověku by jinak snad ani nedošlo, jak na miminko divně mluví, že?

A na závěr našeho rozjímání ještě obrázky:

Usměvavá Amelka

Na bříšku

Moje oblíbená - v látkové plínce v síti

Tobíka taky vyfotit!

Tři měsíce. Dostatečná doba na to zamyslet se, co se u nás od narození Amelky změnilo. Někdy mám pocit, že vůbec nic. Ale to je samozřejmě nesmysl. Myslím, že nejpodstatnější změna nastala asi v organizaci našeho času. Než se Amelka narodila, nebyla jsem tak často někde sama – s Tobíkem se všechno dalo, s oběma už to jde hůře. A tak jdu raděj sama. Taky jsem musela vypustit některé věci, které nebyly až tak důležité. Takže celkově vzato mám pocit, že času máme víc, než předtím. Nestíhám stejně:). Ale čas máme. Pokud chcete přijít na návštěvu, nebo tak něco – máme čas. Máme celý den, a umíme si ho zorganizovat:)

Dobrou noc.

Jen se chci pokochat, jaké máme krásné děti.

Vlastní zahrádku nemaje objíždíme zahrádky těch, kdož mají .

V sobotu jsme byli v Děčíně u dědečka. I s babičkou, která si nepřeje být zvěčněna. Cestou domů nás zastihla velká voda, leč ujeli jsme.

Fotbal

S Berynkou

Maminka a kočárek

Minulý příspěvek jsem psla o tom, jak jsme zjistili, že máme doma klenot. A hned další den jsme si přivezli další klenot. Nový foťák. Jsme z něj nadšeni. Vpodstatě mu jen řeknete – vyfoť támhleto, a on to udělá. Pokud ale nepochopí správně váš tvůrčí záměr, je ochoten svou veškerou automatiku svěřit do vašich rukou. Je to celkem legrace, dokazovat si, že to zvládnete lépe než on. Ovšem to se musíme ještě učit.

Do naší rodiny přišel včera. A tak nemohu jinak, než pochlubit se prvními úlovky. Máme z něj fakt radost. Jo, a koho by to zajímalo, je to Sony a200.

Zuřivý reportér

Fotogenický kaktus

Haluz

Větévka

Amélie Sladká

Amelka spinkací

Tobíček bahníček

Květina

PS: Strašně by těm fotkám slušely rámečky, že? Příště, teď už jsem líná to předělávat. Pardon.