Co se narodila Amelka, nevyráběli jsme s Tobíkem skoro nic. Buď se nechtělo mně, a nebo Tobíkovi („nebudeme lepit, silnice stavět“). Nedávno mě ale malý výtvarník mile překvapil. Koutkem oka jsem viděla, že si cosi chystá, leč informace nedorazila do mozku ke zpracování. Ještě že tak, nikdo mu nezabránil vyndat si vodovky, najít papír, dát vodu do kelímku a za chvíli obšťastnit maminku slovy „Já jsem namaloval ptáčka!“. Byl to ten nejkrásnější ptáček, jakého jsem kdy viděla. Ale zpět k tématu:)
Umě zpracovaná zviřátka. Inspirace ze světa internetu.
Sloník a žirafka
Při přebalování Amelky jsem zaslechla: „Já jim nakreslim kaďák!!!“
Docela se Tobík trefil, že?
Na závěr dalekohled. Sice ho už malý umělec nechtěl dokončit, zato zírat chtěl i při večeři. (pozn. pro bystrého čtenáře – Triko měl Tobík opravdu oděno celý den. Pak nevím, co se s ním stalo.)
Zírající, krmící se
Už mi to vyrábění chybělo. Těším se na příště:)
Červenec 28th, 2009 at 22:24
Ste šikulky
) Když to vidim, tak si připadám jako nejhorší matka na světě 
/
Červenec 29th, 2009 at 15:05
Až po přečtění „Zírající, krmící se“ jsem zjistila, že to co Tobík drží v ruce není chobot, ale chleba :-D
Červenec 29th, 2009 at 15:27
Vjero – copak se kvalita matky měří množstvím namalovaných a vyrobených věcí?
Schnytliku, no totok? Tys v tej evropě zapomněla, jak vypadá chleba?
Červenec 29th, 2009 at 17:29
No, snad nezapomněla, ale tak nějak mi přišel jako naprosto přirozená součást dalekohledu ve sloním stylu :-D
Srpen 8th, 2009 at 08:19
jé,zvířátka i dalekohled jsou super! asi se budem opičit..ehm,tedy inspirovat
akorát,že získat dvě ruličky současně bude teda oříšek. když si jednu někam schovám a ta bude čekat,až se uvolní druhá,tak se ta první buď někam ztratí, nebo ji „někdo“ v rámci úklidu vyhodí,nebo ji „někdo jiný“ v rámci hraní roztrhá a potom ji dá malému „někomu“ na dojezení 
..prostě nadlidský úkol,no 
)))))))