Vypravit se s dětičkami na procházku, to není jen tak. Například musíte dokázat přesvědčit malého motorkáře, že kšiltovku klidně může mít pod přilbou. Následně musíte sundat neviditelnou přilbu, nandat viditelnou kšiltovku, a opět nasadit neviditelnou přilbu. Není divu, že vám pak klidně uniknou nějaké maličkosti a vaše dítě se venčí s botkama nazutýma obráceně. (Musím teda přiznat, že poslední dobou mívá Tobík minimálně jeden kus oděvu oblečen tak nějak opačně.)
Objevila jsem vychytávku naboudičce našeho kočárku. Vypadá to sice prazvláštně, ale proti slunku to funguje dokonale.
Inspirována knihou, kterou jsem nedávno četla, vzala jsem si na procházku knihu. U věcí, jako je například výše zmíněná hromada, by totiž Tobík byl schopen strávit podstatně více času, než je mi milé. Taková kniha je celkem fajn, doporučuju všem matkám dvouletých dětí, objevujících svět.
Venku jsme se měli pěkně, svítilo slunéčko a ptáčci zpívali.




