Jednoho sobotního odpoledne jsme se vydali navštívit dědečka a babičku na jejich hýčkanou zahrádku. Zahrádka je to ne moc veliká, spíš tak akorát pro babičky a dědečky.
Koupili ji v jedné maličké vesnici v kopcích mezi Ústím a Děčínem, několik let ji zvelebovali a nakonec jednoho dne začali stavět. Začali stavět domeček, ve kterém se chystají bydlet. Jejich vlastní, který nebude moc veliký, takový spíš tak akorát pro babičky a dědečky. Takový, do kterého za nimi budou moct jezdit jejich vnoučátka se svými tatínky a maminkami.
No a zrovna v ono odpoledne jsme zastihli dědečka spolu se strýčky jak staví. Cihlu za cihlou a s hrdými budovatelskými výrazy ve tváři. Co si budeme povídat, šlo jim to od ruky. Ale stejně nepohrdli pomocnou rukou vnoučka Tobíka.
Tobík nese "kaši" na cihly
Tobík dohlíží na stavbě
Děda se strýčkem staví dům
Stavba
Rozestavěný domek dědečka a babičky
Dědeček říká, že by chtěl domek do konce roku stihnout dokončit a my si myslíme, že to zvládne. Je totiž šikovný.