Malevičovi

Přestože Tobík Amelce do postýlky vyskládal své pítko, kopálisty, polštářek, oslíka, a dokonce i Milera svého nejmilejšího, nespala. A nespala ani u tatínka na polštáři, kde jsem posléze objevila další sérii hraček. A nespala ani v šátku. Nakonec spinkala v kočárku – chvilku.

A přesto ani tentokrát nás neminula noční párty, tentokrát od dvou do čtyř ráno.

Amélie nespící

Od té doby, co se narodila Amelka jsme konečně vytáhli foťák a začali fotit nějaká rodinná fota. Tobík samozřejmě taktéž fotí. Tady jsou některé z jeho úlovků.

Zajíček, kterého Tobík donesl Amelce do porodnice

Maminka v posteli a bačkůrky

Autoportrét

Je to zázrak, nad kterým nikdy nepřestanu žasnout. Jak z ničeho vznikne úplně nový člověk. který najednou sám dýchá, jí a spinká. A nejen to, vždyť už od začátku je to malinké miminko mnohem víc než jen dobře fungující a žijící mechanizmus. Je to prostě zázrak. Nebylo nic, a najednou je tu nový člověk. Nechápu, jak někdo může věřit v evoluci. Tohle prostě nemohlo vzniknout samo sebou.

Amélka

Náš zázrak se narodil 6.4.2009 v noci, asi tak čtvrt hodiny po příjezdu do porodnice. Jmenuje se Amelie Michaela a je to to nejkrásnější a nejroztomilejší miminko na světě. Jako maminka to přeci musím umět objektivně posoudit .

Jsme za ni moc vděčni.

Amélka u tatínka

"Držet miminko, jo?"