Domácí škola – Krkonoše

Autor: Michaela
Rubrika: Domácí vzdělávání, Fotky
Komentáře (0)

Jako první projekt jsme letos začali dělat Krkonoše, jelikož jsme tam o prázdninách byli na dovolené.
Pokud nějací domácí školáci hledají inspiraci (jako pořád hledám já:)), tak píšu, co jsme dělali.

Začali jsme tím, co je v Krkonoších nejvýraznější, a to naše nejvyšší hora.

krkonose4

Zopakovali jsme si, co je to jehlan, co je to trojboký jehlan, vymodelovali z modelíny, pak jsme počítali převýšení, kolik by nás stála jízda lanovkou v nejrůznějších variantách, kolik kabinek na lanovce celkem může jet (lanovka má dva úseky a na každém je jiný počet kabinek) a kolik lidí v nich.
Velmi zajímavé je prozkoumat, jak se vůbec měří a měřila nadmořská výška hor. První člověk, který měřil Sněžku, se seknul asi o třicet metrů – mně to přijde jako skvělý výkon!

Dalším tématem, které by děti měly znát, jsou nějaká zajímavá místa. Tohle jsem ve škole neměla ráda, vůbec nic mi to neříkalo. A tak jsem se to snažila vzít přes to, co jsme sami navštívili a co se nám líbilo. Skvělý aquapark si totiž zapamatuje každý! (fotkou nemyslím ten skvělý aquapark)
krkonose3

Nesmíme zapomenout na pramen Labe. U něj jsme si toho taky řekli víc. Jak je to s tím, jak každá řeka začíná a jakými způsoby může končit, proč je Labe naše nejvýznamnější řeka a kudy všudy protéká.

Dovolení s Míšou 2016

Nakonec jsme se dostali ke Krkonošskému národnímu parku. Znak, zóny, zajímavosti přírodní, a tak podobně.

krkonose6

krkonose7

Rovnou jsme se naučili i ostatní národní parky ČR včetně toho, kde leží. Další národní park jsme shodou okolností navštívili dnes, takže hned máme čím pokračovat :).

A na závěr krkonošského tématu nesmíme zapomenout na co? No přeci na Krakonoše!
obrazky-krkonosska-pohadka-18

Stále peču chleba. Je to terapie, je to jistota, je to domov. Když je doma chleba, vždycky vím, že mám hladovcům co nabídnout. Marek se stará o to teplo domova a já o chleba. Svět se točí správným směrem:))).

chleba

chleba2

Specifický vzor na kůrce – kynu v cedníku :). Ale chtělo by to nějaký větší cedník. Asi konečně tu oválnou ošatku.

Domácí škola, co nového

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Zahájili jsme opět povinné vzdělávání a musím říct, že čím jsou děti starší, tím to bývá zábavnější (a někdy taky náročnější, máme nějaké uhádané období).
Jejich otázky jsou nejen k tématu, ale začínají nést známky milého smyslu pro humor.
„Maminko, je pravda, že se ve francouzském parku vyskytuje anglický trávník?“

Ve čtvrté třídě jsme částečně přešli i na jinou matematiku, než je prof. Hejný. Nějak se mi přeskládaly priority a taky jsem došla k tomu, že jsou i jiné kvalitní materiály. Takže máme Didaktis – pokud třeba nějací domškláci též hledají, tak doporučuji. Hejného bych ovšem jen tak nemohla nechat být, takže máme pátky Hejného matematiku a já se na to moc těším. Máme jen učebnici a též používáme tento odkaz, pro zpestření doporučuji všem, kdo mají matematiku rádi. Aj dospělým, já si tyhle úlohy počítám moc ráda (i když chápu, že ne každý to považuje za normální :)).
http://www.matika.in/cs/

Další dobrá věc jsou knížky z nakladatelství Šafrán. Vloni jsem se jim bránila – si to přeci můžu vymyslet sama, ne? Ne. Nemám na to čas, ani mentální prostor. Objednala jsem si úplně všechno a měla jsem to udělat už dávno. Pokud trochu bojujete se čtením, nebo vedením čtenářského deníku, kupte si příslušné knížky, jsou moc fajn.
http://www.nakladatelstvi-safran.cz

Jinak asi pokračujeme stejně, jako vloni, něco s učebnicemi, něco bez nich, v milé a přátelské atmosféře (to vždycky píšou na stránkách základních škol), kterou mi ovšem děti silně narušují:)).

Krásný nový školní všem školákům domácím, aj těm tradičním!

modelina

Po prázdninovém spánku

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Ahoj! Moc ráda tu vidím zase nějaké čtenáře, i po našem prázdninovém spánku.

Událo se mnoho věcí. Máme za sebou úspěšné dokončení školního roku, plno krásných prázdninových zážitků, a také některé velmi perné prázdninové chvilky. Vlastně celý srpen byl pro mě velmi náročný.
Začalo to tím, že jsme našli naše jehňátko zamotané do ohradníku a už mu nebylo pomoci. Byla jsem z toho dost špatná a když druhý den naše kvočna opustila kuřata, už jsem regulérně brečela. Jelikož mám s úskalím chovu slepic už nějké zkušenosti, byla jsem skálopevně přesvědčená, že jedna ze slepic bude druhý den mrtvá – a že je to určitě kvočna.
Nechápu, kde Marek bere v některých situacích přesvědčení, že to bude dobré, když tomu nic nenasvědčuje (jako když mi před pěti lety volala paní doktorka, že mi vyšly špatně nějaké těhotenské testy a Marek celou tvrdil, že je to chyba v papírech. Okamžitě jsme museli přijet, já absolvovala objednání na kdejaké vyšetření, aby se následně zjistilo, že… je to chyba v papírech. No ale zpátky k našemu kuru).
Kuřata jsme přestěhovali domů, vyrobili jim krásné, osvětlené a zateplené stanoviště, já je kontrolovala celou noc a ráno jsem šla hledat mrtvou kvočnu.
Žádnou mrtvou slepici jsem nenašla a pro změnu jsem šla hledat na youtube, jak to zní, když kvočna kvoká (já fakt nechápu, jak mohli všechny ty generace před náma přežít bez internetu :))). Kuřata jsme vypustili a čekali jsme, jestli se jich nějaká ujme. Ujala!
Nicméně neradujme se předčasně, z šesti kuřat máme dvě a přišli jsme i o berana.
Pak následovaly nějaké další nepříjemnosti, kterými jsem myslela, že srpnové tragedie konečně skončí (rozbila jsem si mobil, ztratila jsem dálkové ovládání od auta, a to nejhorší, ztratila jsem hodinky!), ale neskončily. Poslední nepříjemnost byl Samuelův pobyt v nemocnici (opět astma). Nakonec to ale nebylo tak zlé, byl tam s ním Marek, který se tam mohl vyspat, pracovat a užívat si klidu. Samuel už je v pořádku a před námi nový školní rok.
Nechci si ani v nejmenším stěžovat, prožili jsme krásné prázdniny, dovolená v Krkonoších, děti na táboře, my v Jižních Čechách, pak (tradičně) v Novém městě nad Metují, konal se u nás rytířksý minitábor, jezdili jsme k vodě, vyjeli jsme si na koních, atakdále a takdále.

Před prázdninami taky nastala velmi velká životní změna, která zvlášť pro některé členy rodiny (tím myslím sebe) byla převelice náročná. Nyní, po čtvrt roce konečně mohu říct – ale jo!
Teď si říkáte – proč o tom píšeš, když nám neprozradíš o co jde – no, tak to sama nevím. Asi proto, že Toby vyfotil krásnou fotku, která se mi k tomu úplně hodí. Symbol květiny mě totiž provází od začátku této životní události.

Aby mohla vyrůst makovice, musela přijít o všechnu svou rudou krásu.

Aby mohla vyrůst makovice, musela přijít o všechnu svou rudou krásu.

Tady je zas Amelky fotka, aby to bylo spravedlivé:).
prazdniny4

A něco málo z léta, když už jsem vytáhla foťák, což bylo minimálně.
prazdniny2

prazdniny

prazdniny5

Z našeho minitábora, lov prasobýka a jelenobýka

A nakonec, známe to, ty internety slouží stejně hlavně k tomu, aby si lidi ukazovali fotky svého jídla :). Fotek jídla mám pomálu, tak ještě kvítko, pak ukázka, jak končívají pokusy o vyfocení kuřat, a pozůstatek naše chovu ovcí.

kolaz

Krásný nový školní rok všem, kterých se to týká!

Poklad Karla IV v Libochovicích

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Velmi pěkná a též velmi narvaná akce ku konci školního roku v Libochovicích. Hledali jsme poklad Karla IV, kterýmžto byli – kdo by to byl čekal – UNIVERZITA a ti učenci, kteří se díky němu sjížděli do českých zemí.

Tak hezky to bylo udělané, že už i já si pamatuji, co ten Jan Jánský, Prokop Diviš, Jossef Ressel a Petr Parléř. Bylo jich víc, ale můj mentální prostor omezen a nepametám si jich. Však už je to taky doba, co jsme tam byli :).

kousek bleskosvodu :)

Kousek bleskosvodu :)

Jakýsi alchymista

Alchimistův stůl

Vznešené dámy komentují bitku o Libochovické panství

Vznešené dámy komentují bitku o Libochovické panství

Naši dvořané před Jeho Veličenstvem

Naši dvořané před Jeho Veličenstvem

Ovečky

Autor: Michaela
Rubrika: Nezařazeno
Komentáře (0)

Jak jsem tu psala, že jsme je stříhali sami, tak tu je fotka. Raději jen z dálky :).
ovecky
Všechno je jednou poprvé, věřím, že příště to bude lepší. Nebo to další příště. A nebo to potom, no.

Každopádně beránka už nemáme. Vlastně máme, ale v jiné formě.

Byl to zvláštní zážitek, ta vražda a následné zpracování. Kupodivu musím říct, že hezký. Až mě samotnou překvapilo, jak se mi to celé líbilo a jak z toho mám dobrý pocit. A jak se těším na příště :).
Dokonce si myslím, že by nebylo špatné, kdyby něco takového mohl zažít každý, kdo jí maso.

(Do těch hezkých zážitků ovšem nepočítám, jak jsem sháněla asanační vůz na ty zbytky, tento přijel druhý den v ŠEST ráno (což je hodina, při které nikdo z nás nereaguje vůbec na nic, ani na světlo a tmu) a já jsem v noční košili a froté župánku předávala to, co jsme z beránka nechtěli (teda přibližně 3/4 toho jsme původně ještě chtěli, ale v tu hodinu ranní to nešlo oddělit). Kdo je připraven, není překvapen! Tož příště. :))

První kusy masa, které jsme z beránka snědli, mě docela zklamaly. Až jsem si říkala, co s tím budeme dělat. Nicméně týdenní pobyt ve visu v chladu beránkovi velmi prospěl a další pečínka už byla fakt dobrá. Mňam, mňam, mňam.

beranek2

Do našeho ministádečka jsme pořídili náhradníka s novým genofondem. Zprvu se cítil trochu jako černá ovce, ale nakonec bych řekla, že zapadl dobře.
beranek3

Lovu zdar!